10. prosinec 2018    

Zatím ticho po pěšině. Tradiční strany v něm naslouchají, kam se ve volbách vydat

Takřka dva měsíce do komunálních a senátních voleb. Léto ve své síle nijak nepolevuje, volič přemýšlí, kde si zchladit hlavu. Na to, aby si na některé z politických stran zchladil žáhu, má ještě času dost. Ne ale tak partaje, které budou opět usilovat o přízeň voličovu. A že to letos bude zase trochu bizár, se dá s úspěchem předpokládat. Protože právě bizár je obrazem společnosti jako takové. Kdo dosud neporozumněl řečenému, pak tedy mnohem jednodušeji. Společnost je totiž rozdělená jako nikdy. Fandí například těm, kteří by za jiných okolností museli do konce života chodit kvůli ostudě se začerněným obličejem krémem na boty. Nebo by se dotyčná parta musela kvůli exscesům provinilce otřásat v základech a modlit se, aby se vůbec ve volebních preferencích udržela nad vodou. Opak je pravdou – čím větší průšvih, tím bizarnější výmluva a části společnosti s podobným intelektem to naopak s úspěchem imponuje. Ta druhá, soudnější a s větším smyslem pro analogii problému, jen nechápavě kroutí hlavou. Samozřejmě že podobné excesy odmítá, ale jak se zdá, je stále v menšině. Ta k volbám buď z principu výše řečeného vůbec nechodí, a když ano, její hlas je zpravidla protestní. Což sice může nahrát jiným politickým subjektům, ale pak se nesmí v pozdějších průzkumech veřejného mínění divit, že náhlý pokles jejich preferencí je zapříčiněn pouhým výkyvem společenských nálad.


Všimněme si proto některých stran, které příslovečné letní politické ticho po pěšině mohou vnímat jako možnost přípravy na podzimní volební zteč. To ticho ale nesmí být opravdu tiché, kdy se vůkol nehne vůbec nic. Protože všude je přítomna zlomyslnost soupeře, tím více toho, kdo svůj kukuč z médií nesundá. Andrej Babiš to umí dobře, uměl to i předtím, a jeho um zaujmout za každou cenu ho taky do vysoké politiky dostal. Nějakých třicet procent veřejné obliby dává tušit, že bizár si drží své postavení ubránit se soudnosti, protože přiznat si chybu bizár nikdy neuměl. A když si ji neumí a hlavně nechce přiznat ani guru všeho toho bizáru, stává se z toho osvědčené pravidlo o stokrát řečené lži, která se stává pravdou. Tak jaképak štráchy s tím, když máme plné talíře a práce všude plno?

Občanská demokratická strana jako by si dávala pozor, kdo a proč by měl na veřejnosti hlásat její představy o úspornosti, starosti o školství a vzdělanosti národa vůbec. O ekonomických otázkách ani nemluvě, protože v době konjuktury se přece každá kritika přijímá s nedůvěrou k tomu, kdo ji hlásá. Volič totiž nemá potřebu se strachovat o svůj zítřek, když jej zaměstnavatel na kolenou prosí, aby mu nezdrhnul jinam. V patosu radostných čísel se tak ztrácí i trefná poznámka o šetření na horší časy, protože dříve nebo později zase přijdou, neboť přicházely vždycky. Právě s tím má ODS bohaté zkušenosti – Nečasova vláda zabředla do neřešitelných problémů v době, kdy ekonomická krize křižovala Evropu a spolu s Miroslavem Kalouskem předváděla neskutečný amatérismus v podobě zvyšování daní, korunovaný čtyřicetikorunovým zvýšením důchodů. Národ svíral pěsti a taky to ve volbách podle toho pro ODS dopadlo. Čas však obrušuje hrany a ODS strategicky nikam v ramenatých prohlášeních nespěchá. Neboť si je zřejmě vědoma toho, že i ona pak může posbírat nemalé procento protestních hlasů.


Jisté unikum představují lidovci. Nyní jako by tato strana ani neexistovala. Její lídr Pavel Bělobrádek sice nikdy nepatřil mezi výrazné rváče a dá se říct, že je v podstatě skutečný představitel „klidné síly“. Klér totiž má svou stálou voličkou základnu, ale ta se, ruku na srdce, každoročně zmenšuje. Z podstaty se proto dlouho žít nedá a lidovci už nemohou spoléhat na to, že po volbách opět budou hrát nemalou roli alternativy pro jednání s vítězem. Doba Babišovy politického dobrodružství změnila i možnost, že by se vrátily staré dobré časy s člověkem, který nemá oplétačky se zákonem. Doba totiž generuje jiné dobrodruhy, o kterých zatím nevíme a vzorec s návodem, jak se do vysoké politiky vloupat, už tady taky je. Tato tradiční strana proto v běhu času ustupuje do pozadí a spolu s ní i jiné další, které v představě o vlastní svébytnosti na tuto představu jenom doplatily. Proto budou každé jiné volby ve znamení bizár proti soudnosti. Základní kámen už je položen.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?