20. září 2018    

Žádná politicko-mediální válka nebude. Kdo by se o ni zajímal?


Nedávné vzrušeníčko kolem jistého bulvárního plátku a Stranou přímé demokracie kvůli tomu, že redakce odmítá otevřít dveře k diskusi s Tomio Okamurou, je pouhým pšoukem v hromobití v mnoha důležitějších otázkách doby. Vysvětlení té fackovačky je prosté – jak vy na nás, tak my na vás. A že při loňských parlamentních volbách Tomio Okamura nepustil partu bulvárních redaktorů do svého štábu, mělo informační hodnotu výnosu sklizně cukrové řepy. Políček teď vrací bulvár politikovi a ani tento pšouk není o nic hlasitější, ať už je důvod jakýkoliv.


Média a politika jsou totiž ve válce permanentně, aniž by to čtenář, divák, či posluchač už vůbec vnímal. Příkladů názorových střetů by bylo tolik, že na usnutí z nudy ještě před polednem jich bohatě stačí pouhá polovina. Jenomže bez médií by nebyl ten správný šrumec a bez politiků zrovna tak. Takže vzájemné vyčítání není a nebude na místě, dokud obé bude na pozemské pouti existovat. A teď proč politici média nenávidí a zároveň je potřebují. Jak známo, o kom se nemluví, jako nebyl. O kom se mluví hodně, ten tedy je, ale čeho je moc, toho je příliš. A když už dotyčnému zájem médií přerůstá přes hlavu, začne je nenávidět. Živná půda pro šťourače všeho druhu, než se něco na dotyčného provalí. A že to není zase až takový problém, dokazovaly nedávné rezignace ministrů kvůli opsaným diplomkám, nebo šlendriánu jiného druhu. Je tohle válka? Samosebou že ano, když se dotyčný snaží jevit jako člověk s andělskou svatozáří a pod kalhotami schovává čertovo kopyto. Jenomže válku s médii nelze vyhrát – to už v dávné minulosti řeklo mnoho chytrých hlav. Lze třeba vysoudit omluvu či finanční satisfakci, ale to vše pak zapadá v nezájmu veřejnosti stejně rychle, jako obsah včerejších novin. Zůstává jen to, co si čtenář pamatovat chce a o žádnou válku se dál nezajímá.


Takže možné další půtky médií s politiky na sebe do komunálních voleb na sebe jistě nedají dlouho čekat. Nic z toho ale nelze brát skutečně vážně – patří to rovněž mezi strategii zviditelnění se. Dotyčná osoba tak z obzoru nezmizí a je pouze na ní, jakou finesu vymyslí na příště. Jiného druhu jsou ale debaty v médiích – udělat v nich ze sebe buď zajímavou osobnost, nebo obyčejného hlupáka, taky není problém. Avšak je jedno, zda v nich jeden nebo druhý vystupuje. Volič má zpravidla vždycky jasno už dlouho předem.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?