18. listopad 2017    

Začala někde válka? Čekáme na vyjádření českého ministerstva vnitra...


Letitá zkušenost vypovídá o tom, že pokud politici bouřlivě, emotivně a rozhodně a opakovaně něco tvrdí, je třeba být v střehu.

Příčinou je, že rolí politiků cloumají velmi protichůdné motivy. Jedni v zájmu „klidu na práci“ uklidňují znepokojenou veřejnost a zpravidla mají ušlechtilý pocit státotvornosti. Jiní zase naopak vyvolávají vzruch do stojatých státotvorných (a mnohdy velmi kalných) vod. Přitom znějí tvrzení, která svým opakováním často vyvolávají dojem jakéhosi paralelního světa – v protikladu k tomu reálnému.

Pamětníci si s láskou pamatují rozhlasový projev prezidenta Zápotockého, který vyzýval „hnát svinským krokem“ ty, kteří straší měnovou reformou. Druhý den byla vyhlášena. Další generace byly za pomoci neustále se líbajících chlapů ubezpečovány o „nerozborném přátelství, lásce a spojenectví“ národů bývalého sovětského bloku. Nynější generace může den co den slyšet o „jednotě zemí Evropské unie“ a „euroatlantickém spojenectví“ navěky (což je mimochodem opravdu strašně dlouhá doba). Jenže ono je to v reálu jinak. Deklarovaná jednota se před očima hroutí (Brexit) a z europaneláku létají třísky (migrační spory), a vody v Atlantiku jsou plné Trumpových  min.


Následně si český ministr vnitra usmyslí vytvořit a realizovat jakýsi útvar pro boj s desinformacemi – zvláště zaměřený na internet s tvrzením, že to „nebude v žádném případě cenzura“. Jen si vnitro, alias „ministerstvo pravdy“ osobuje vyložit patrně mírně dementnímu obyvatelstvu, co je to pravda a co je prý lež. Ve své orwellovské podstatě je tento nápad pro mnohé opravdu šokující. Ostatně to vedlo bezpečnostního odborníka Andora Šándora k výrokům v deníku Právo jako: „Běžně se vyskytují různé legitimní názory, jak řešit otázky zahraniční politiky, a teď se to má vykládat na vnitru? Přijde mi to jako vykládání Písma svatého, což je v tomto případě úchylné.“ Rovněž ho potrápila i představa, kdo bude tou autoritou, která osvětlí „tu pravdu“ s poznámkou, že v katolické církvi je to papež.  

Rozverně bychom měli pokračovat ve výkladu slov pana Šándora, potom tou autoritou jistě nebude subalterní úředník ministerstva vnitra a v představě si lze tuto autoritu zhmotnit jedině ministrem vnitra. Nikdo jiný přece nemůže mít onu roli neomylného papeže, který se sem tam možná, třeba i ne, toť věc polemická, rozhodne , co je pravda pravdoucí (nebudeme ale ani v představě tvrdit, že pan ministr vnitra je úchylný, to by byla urážka).


Bez ohledu na tuto pěknou představu a s výše uvedeným, lze ale konstatovat, že politickému tvrzení, že to „nebude cenzura“ se dá odporovat tvrzením „bude to cenzura“. Bude to omezování práva na svobodu slova a ve svém důsledku i svobody myšlení. Prostředkem této cenzury budou minimálně skandalizace novinářů a webů, které si dovolí zveřejnit alter ego vůči vládním dogmatům, následovat budou likvidační pokuty (málokterý web je finančně tak silný, aby odolal). A ve skutečnosti, pokud bude ministerstvo vnitra vykládat, co je jeho pravda a postaví policejněstátní aparát proti nezávislým informacím, tak to nebude nic jiného, než diktatura. Ale diktatura opentlena donekonečna plamennými výroky politiků o „svobodě“, „svobodě slova“, „hodnotách (nejlépe evropských)“, bez ohledu na to, jak dutě to bude znít.

A dovedeno do úhledného konce je třeba připomenout heslo z dob minulých: „Dočkej času, jako četka tassu“. Takže až se jednou přehnaně zvídavý čtenář vypraví do trafiky a koupí si třeba dvoje nebo troje noviny, zjistí, že jsou všechny články stejné. A pokud si zapne rozhlas nebo televizi v očekávání přelomových tuzemských a zahraničních informací, dostane se mu hudební proluka a v TV jezdící text: „Čekáme na vyjádření českého ministerstva vnitra.“

(kou, ucho24.cz, foto:mp)


Hlasovali byste pro povinnou volební účast?