23. březen 2019    

Z brexitu bude možná Mayxit


Šestnáct dní do odchodu ostrovního království z členství v Evropské unii. Každý den do data 29. března nyní připomíná Papinův hrnec, z jehož tlakové pojistky uniká pro premiérku Theresu Mayovou naděje se na něčem v britském Parlamentu vůbec dohodnout. Jak vše nakonec dopadne, je hádanka spíše pro hvězdopravce, než pro vládu samotnou.


Odhlédněme nyní od všech možných rizik, které by tvrdý brexit nastolil. Že tento krok zřejmě nebude pro mnohé evropské země nic moc k velebení, je jasné už teď. Provázané hospodářství je v podstatě smyčka, kterou si Evropa na sebe dobrovolně upletla. Nestahuje se tehdy, kdy vzájemný byznys víceméně přináší prospěch, a když ne, bude se hledat viník. Najde se zpravidla brzy a už se na něj ukazuje, aniž by důsledek brexitu vykázal první konkrétní dopady. Protože strach z budoucnosti tvoří i strašáka a tím je právě Theresa Mayová. Alespoň pro Velkou Británii zcela určitě.

Premiérka je teď vskutku v nezáviděníhodné situaci. Hraje vabank. Její avizované rozhodnutí, že ve své funkci šéfky britského kabinetu hodlá skončit v květnu, se může přehoupnout v mnohem rychlejší odchod a nikoliv za zvuku fanfár. Už nyní opozice po tom všem rétorickém parlamentním argumentačním guláši, zda brexit ano, či ne a když ano, tak  kdy s možností odkladu, volá po předčasných sněmovních volbách. Premiérky hlavní oponent, labourista Jeremy Corbin, neúnavně troubí na poplach a jeho pomyslná polnice určitě nezní v uších Theresy Mayové  nijak libozvučně. Vnitropolitické půtky jen nahrávají lídrům v Bruselu – tady máte důkaz, jak můžou další fantastové o nezávislou ekonomiku dopadnout. Mají i nemají pravdu, protože Anglie bruselskou pokladnu víc dotovala, než z ní brala. Tento nezvratný fakt nabudil premiérku k myšlence vrátit ostrovní království k původní nezávislosti. Jenomže doba se mění, s ní i svět byznysu a v něm zase závislost na exportu a importu jiných zemí, z čehož jako celek vyvstane nutnost držet partu. Kdo tak nečiní, svůj díl koláče si bude muset upéct sám. Ovšem bude-li mít z čeho.


Právě v tomto silně zjednodušeném pohledu Theresa Mayová zabředla. Osamostatnění se znamená svým způsobem i návrat ke starým pořádkům. Cestovní víza, pobytová víza a další z dnešního pohledu už anomálie, které mohou a zřejmě po brexitu i budou, nejen Evropanům, ztrpčovat život. Papinův hrnec, v němž se nyní ve varu převaluje hrdý Albion, se tak dostává do nebezpečí, že tlaková pojistka, což jsou dny do termínu brexitu, po jejich uplynutí jednoduše exploduje. Protože pod kotel, ať už chce nebo nechce, vydatně přikládá právě Theresa Mayová. Pokrm zvaný Mayxit této dámě asi chutnat moc nebude.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?