18. listopad 2017    

Veršotepec Kalousek a smutek, který hned tak nepomine


Čech je bídná bestie, která umí všechno, ale ze všeho nejlíp zradit sám sebe. Tohle řekl kaprál Grulich, důstojník rakousko-uherské armády na adresu českých vojáků, popravených po rumburské vzpouře v roce 1918. Řekl to údajně proto, že některým byl trest smrti změněn na mnohaleté vězení  nebo nástup zpět na frontu. Svým věznitelům za zachování života prý slíbili úplně všechno. Těžko s odstupem takřka stovky let posuzovat pocity člověka před popravčí četou. Zato jeho výkřiky i všech účastníků rumburské vzpoury o svobodě a důstojenství znějí v historických odkazech stále. Takže co jsme, my Češi, vlastně zač?


Jsme především to, co se nám momentálně hodí. Nebo co lze patřičně zesměšnit a přitom se neohlížíme na nic a na nikoho. Hlavně že se o nás ví. Ke zlatým českým ručičkám přidáme i zlatou českou hubičku. Pěkně prořízlou, než nás po ní zase někdo přetáhne. Takže rovnou k věci. Miloš Zeman má rakovinu, do sedmi měsíců je po něm. Tuto prognózu vyslovil jakýsi Miroslav Bartík z hnutí Žít Brno. Předestřel to jako tutovku s odvoláním na nezveřejnitelný zdroj. I kdyby měl stokrát pravdu, důstojenství člověka tkví v tom, že si takovu prognózu především nechám pro sebe. Jde tady o princip, nikoliv o prezidenta. Protože zkuste se s takovou zprávou halasně přihlásit ke svému nemocnému rodiči a sdělit mu, že se jara nedožije. Nebo to rovnou vypálit na sociálních sítích do světa, aby zpráva, důvěrně sdělená lékařem, nedejbože, někam nezapadla. K tomu dotyčný odvahu asi nikdy nenajde. Popravčí četa je tím pádem celá soudná veřejnost a lze se vsadit, že jakýsi brněnský komunální čičmunda se pak bude křižovat, že to tak nemyslel.

Miroslav Kalousek velmi pilně pracuje na svém pomníku nejsmutnější postavy novodobých českých politických dějin. Dokonce lze uvažovat o tom, zda se i u něj neprojevuje jistá diagnóza, která mu nedovoluje použít sebereflexi, ale naopak jej vytrvale posouvá k absolutnímu zesměšnění. Tedy pokud nevyprovokuje cosi, co začíná a končí naštvaností rakousko-uherského důstojníka, který provokatéry vždy přetáhl šavlí po hubě. Jinak si nelze vysvětlit dětskou rýmovačku na adresu Zemanovy cukrovky, která údajně tak zázračně zmizela. Štiplavost slov jen dokazuje vyspělost duše v mezní situaci, jako prezidentův zdravotní handicap rozhodně je. A když k tomu autor s bídnou voličskou podporou přidá ještě i společné foto s ptačím dravcem, máme odpověď se vším všudy. Kašlu na vás, kašlu na všechno, jen na sebe ne a udělám cokoliv, abyste o mě věděli. Umřu, když to tak nebude! Takže vlastně zradil všechny kolem, a od volebního popravčího kůlu Kalouska odvázalo milosrdenství pouhých několika hlasů. Lze úspěšně dedukovat, že k podobným slovním výpadům by se před volbami určitě neodvážil.


Suma sumárum těch pár jedinců, co „vždy mají co říct“, vykreslují obraz české nátury i za hranici šumavských lesů. Absolutní vítěz voleb, obviněný za dotační podvod i s celou rodinou. Soudy s některými bývalými politiky za lumpárničky všeho druhu. Nová vláda v nedohlednu, jen plynoucí řeka slov a úvah. A hlavně hodně šprajců, které neposouvají budoucí chod státu ani o píď. Aspoň že na nějakou tu prču jsme se zmohli, politik nepolitik, hulvát nehulvát, blbec nebo pitomec. Však se všichni opět u těch voleb zase sejdeme. Smutku vezdejšímu nechť je taky znovu požehnáno.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?