13. prosinec 2018    

Ve válce je někdy oko za oko, na zuby se už vůbec nehledí


Pak že nemáme v armádě tvrdé chlapy. Jsou ve všech armádách s vědomím, že mohou zemřít už zítra, nebo taky při troše štěstí, ve stáří doma v posteli. Padlí čeští vojáci v Afgánistánu to štěstí neměli. A s trochou štěstí musejí bojovat jejich druzi dál. Že to zní pateticky a staromódně? Ano, zní. Zrovna tak jako v uších přeživších vojáků výstřely, které jejich kamarády neminuly. Dávka ze samopalu je vůbec slyšet hodně daleko. Slyšet bylo i toho mladého afghánského zabijáka, který samopal držel. Křičel prý nějaká slova o vůli Mohameda, než se na korbě náklaďáku rotný Tomáš Procházka skácel s prostřelenou hlavou. Pomatence vzápětí zpacifikovali domácí afghánské jednotky. Že se ním asi nebude zacházet v rukavičkách se dalo čekat. Vojsko má svá nepsaná pravidla a konvence o zacházení se zajatci jsou jen slova. A vždycky byla.


Aktuální zpráva zní, že dotyčný zabiják už taky není mezi živými. Zemřel údajně krátce při předání afghánským bezpečnostním jednotkám. Jeho smrt je připisována českým vojákům. Způsobilo ji dle dostupných informací kruté zacházení. Událost je nyní vyšetřována, špičky české armády podíl na smrti zabijáka odmítají. Tolik média.


Zkusme se nyní zamyslet, zda ztráta života nic netušícího vojáka zasaženého kulkou střelce, je víc než smrt člověka, který se ještě několik sekund před zmáčknutím spouště těšil důveře aliančních sil.  Jeho čin je zákeřná vražda, nic víc a nic méně. Voják Procházka se ani bránit nemohl, střelec si mohl i těch pár sekund před výstřelem uvědomit, co svým činem způsobí. A způsobil. Vojáci v té vypjaté situaci jednali, jak jednali. Mohli střelce samozřejmě zabít hned na místě. Nikdo by nic nevyšetřoval, situace byla jasná. Střelba ze zálohy je vnímána jako útočný akt a na druhé straně je jednoznačný nepřítel. Pomatence ale nikdo nezabil, byl zajat. Vše podle konvencí. Protože armádní špičky chtěl vědět, proč to udělal. A zda v jednotkách afghánských bezpečnostních sil nemá  případně další komplice. Není totiž nic horšího, než například celá síť pomatenců, s kterými alianční voják ráno snídá, obědvá, večeří či chodí na společné vojenské akce. Počet mrtvých by se pak do armádních speciálů možná ani nevešel. Takže mluv a nezapírej! Emoce na obou stranách barikády. Umocněné skutečností, že další voják dorazil na rodnou půdu v rakvi. A nemusel, nebýt zabijáka. Není to soud, ani odsudek, ale pokus o pohled na věc, která se teď vyšetřuje, komu že při výslechu praskly nervy. Protože v uších těch, co pomatence vyslýchali, výstřely ze samopalu budou znít taky ještě hodně dlouho. Každý nechť teď lituje afghánského střelce či odsuzuje české vojáky dle vlastního svědomí.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?