18. duben 2019    

Ve Sněmovně jako v klubu rváčů


Pojď ven! Kdo někdy trdloval na venkovské tancovačce, slyšel tuto výhrůžku zrovna tak. Jenomže mezi například naštvaným traktoristou Pepkem, a Lojzou z truhlárny, je malý rozdíl. Napuchlé papule od facek kvůli nějakému problému třetí den splaskly a vesnice dál žila svým obvyklým životem. Něco jiného je, když se tak děje ve Sněmovně. Stejná výhrůžka padla, ale ven se nešlo. Protože zákonodárci se přece neperou. Zatím. I když by některý moc chtěl. Jako třeba Lubomír Volný z Okamurovy SPD. Jan Birke (ČSSD) je podle zmíněného poslance šmejd a lhář. Buch, padla pomyslná facka na sále. To kvůli důchodci Baldovi, odsouzeného za obecné ohrožení, když položil strom na koleje. Prý ve jménu bezpečnosti národa před teroristy, kterýmžto činem chtěl na toto nebezpečí upozornit. Zrovna tak jako na cizácké nájezdníky všeho druhu upozorňovalo SPD, v jehož jménu pomatený důchodce konal. To vše vmetl poslanec Birke svému oponentu Volnému do tváře.


Není nic nezvyklého, že Sněmovna je někdy místem ostrých výměn názorů napříč politickými stranami. Děje se tak i ve světě – televizního diváka ani nepřekvapí horké hlavy třeba v anglickém parlamentu kvůli brexitu. Možná se našinec ani nepodivuje přímým rvačkám v ukrajinské Dumě. V něm tamní poslanci pro pár facek opravdu nejdou daleko. Zrovna tak jako v asijských zemích. Prostě takový folklór v regionech s horkokrevnou náturou. Divák se jen maximálně usměje nad osvěžením zpravodajských relací. Že bychom měli k podobnému způsobu názorových výměn nakročeno i u nás?


Někdo si řekne, že k tomu chybí málo. Protože česká politická kultura si mnohdy nezadá se čtyřkovou hospodou. Tím méně, když se do politiky takoví lidé z vůle voličů dostali. Sami na tom ale vítězové přílišný podíl nemají. Český volič spíše vnímá „klubové barvy“ stran než její protagonisty. A volí i strany společenského protestu. Pak se nedivme, že z mocenského výtahu do Sněmovny hlavním vchodem nakráčí tým lidí, jež by jako jedinci neměli nejmenší šanci. Nátura člověka se nemění, je to i dědičná záležitost a jak říkal herecký velikán Jan Werich, mladý blbec bude jednou i starým blbcem a platí to i obráceně. A Werichova douška k tomu – oblékni blbce do fraku a bude v něm pořád jenom blbec. Dehonestace naší politické kultury přitom nijak nepolevuje. Když tak to spraví příští volby, řekne si našinec. Je zde ale důvodná obava, že mravní pokleslost mnohých našich zákonodárců se tak stává jakousi normou, bez ohledu na výši společenského postavení. Snad jen něčí zlomená čelist pak bude brzdou toho, nad čím každý soudný člověk zatím nevěřícně kroutí hlavou. Teď už jen chybí ve Sněmovně vyvěsit Ladův obraz Hospodská rvačka. Jako inspirace k další „tvůrčí poslanecké práci.“

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?