13. prosinec 2018    

Válečný stav na Ukrajině? Zatím jen válka slov


Porošenkova Ukrajina zvedá pěsti směrem k Rusku. Zadržení jejich plavidel v čáti Azovského moře vnímá jako přímý útok na nevinné námořníky. V čem tkví jejich nevinnost? V čem tkví ruský zátah na plavidla a zadržení posádky? Jsou to dva otazníky, které nyní hýbou světem. Mediálním světem se společným jmenovatelem, zvaném provokace. Ale na čí straně více? Což je třetí otazník, na jehož odpověď se čeká. Dá se předpokládat, že pravda zůstane skrytá. Jde zřejmě o něco jiného. Některá z nepřátelených stran asi potřebuje sakra velkou publicitu.


Prezident Petr Porošenko stojí na prahu nových voleb. Buď zůstane hlavou Ukrajiny, nebo se odporoučí mimo hlavní proud. Času na zrod úspěšné volební strategie přitom moc nezbývá, nota bene když pomineme představu, jak asi v zemi častých vojenských konfliktů svobodné volby pod taktovkou oligarchů probíhají. Obyvatelé země jsou tím už unavení, proruské enklávy stále brojí proti těm „druhým“ a jen u slov zrovna nezůstává. Situace dospěla k tomu, že je třeba mnohem nosnější prvek pro veřejné burcování. Válečný stav. Ten dává ukrajinské vládě veškeré pravomoci v  postupu, jak se s nepřítelem vypořádat. Druhá strana mince už tak vábivá není. Vláda by neuváženými kroky mohla jednou pro vždy všechno prohrát. Což je sice riziko válečného tažení, ale to si samozřejmě ten který vůdce zpočátku nepřipouští.

Leckterý světový politik po události v Azovském moři teď vynáší soudy, co všechno může vyhrocený stav nejen pro Evropu znamenat. Logicky nic dobrého. Jak pro Rusko, tak i pro Ukrajinu. Tím méně i pro Česko. Proč bychom se vlastně měli bát? Konflikt je přece daleko mimo naše území. Ano, je, ale nic to neřeší. Protože v případě horkého vojenského konfliktu bychom válku nesledovali v televizi, ale přímo pod našimi okny. Zní to úsměvně, ale k smíchu by nám nebylo. Ukrajina je totiž zemí, do které ze Západu proudí jak ekonomická, tak vojenská pomoc. Rozuměj obchody zbrojních koncernů. Ty jsou součástí NATO, kdy tento vojenský pakt stojí na straně Ukrajiny. Dříve nebo později by Ukrajina do vyřizování si účtů s Ruskem NATO zatáhla. Tím pádem i Českou republiku, jako součást paktu NATO. Tak zní preambule smlouvy „přátel ve zbrani.“ Jeden za všechny, všichni za jednoho.


Zatím lze předpokládat, že veškerý ten humbuk kolem zadržených ukrajinských plavidel slouží Porošenkovi jako účel k udržení se u moci. Je to paradoxně silný účel – prezidentovi oponenti takovou možnost nemají. A co na to všechno Rusko? Zkusme se na věc dívat střízlivě: Ukrajina nemůže vojensky Rusko porazit. Není to ideologická zastydlost autora textu, ale samotná skutečnost síly ukrajinské armády, kdy její špičky přiznávají, že vedení války proti případnému agresorovi silně zaostává v zastaralé výzbroji. Rusko, jak se zdá, přímý vojenský konflikt nevyvolá. Nepotřebuje to. Co Vladimir Putin zřejmě potřebuje, je zachovat postupnou anexi ukrajinského území. Tak, jak to vymyslel s obsazením Krymu. Žádné frontové tažení, ale salámovou metodou. Kousek po kousku. Tím, že ukrajinské lodě v Azovském moři vpluly do výsostných vod Ruska bez ohlášení, taky o něčem vypovídá. Tím víc, když předtím bez problémů s patřičným ohlášením kdykoliv mohly. Petr Porošenko ale tímto nepovoleným aktem taky o sobě něco řekl. Klidně zariskuju třetí světovou, hlavně že nepůjdu od válu. Na Ukrajině to pro poraženého politika může znamenat stát u zdi.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?