18. listopad 2017    

V sobotu odešla Zemanovi cukrovka, v neděli Okamura a v pondělí...


Miluji Miloše Zemana. Mám cukrovku a už vím, jak se jí zbavit. Utratím pětikilo v cukrárně a udělám to nejmíň pětkrát do měsíce. Sladké proti sladkému! Jak snadné a diabetes bude minulostí jako dětský záškrt. Zda si toto po prezidentových slovech řekne člověk, který opravdu diabetem trpí, je samosebou otázka inteligence. Ironie, sarkasmus a provokačka na adresu vlastního zdraví směrem k médiím byl jen prezidentův špílec pro pobaveního jeho i hradního ansámblu. Tedy v naději, že to tam pochopí úplně všichni.

Člověk by měl na sebe nahlížet i jako na tvora, z něhož si lze občas takříkajíc vystřelit. Někdy je to velká rána, někdy zase pouhý pšouk. Vždycky je to ale zkouška toho, kým dotyčný ve skutečnosti je. Protože trefa do černého sice může rozesmát i samotný cíl, ale to ještě neznamená, že už krátce na to nepřemýšlí, jak se posměváčkům pomstít. Což de facto vykresluje povahu hlavy státu, jehož sloní paměť z popisovaného důvodu využíval i k pozdějším odvetám.


Zmíněný „odchod cukrovky“ Miloše Zemana si to namířil i na ministrestvo vnitra, a to i s podpisovými archy, nutnými pro oficiální kandidaturu na prezidentský stolec. Takže konec iluzím, že se tak třeba nestane. Už je to jisté, ale znovuzvolení ještě ne. Preference jsou jedna věc, skutečnost druhá. Zemana chce především venkov, velká města střídavě toho či onoho jiného kandidáta. Někdo zase ani jednoho. Sázky na výhry jsou už v řádech desítek milionů a s kterým vítězem to po lednové volbě „vyhraje“ celý národ, se taky uvidí.

Právě zde je potřeba se na chvilku zastavit. Osobnost člověka v nejvyšší ústavní funkci je pak odrazem celého národa, ať už se to někomu líbí nebo ne. Argument, já ho nevolil! neobstojí. Protože hlavu státu volili jiní a je třeba to vzít na vědomí. Jinak by na Hradě samosebou nebyl. Běh času pak odkrývá nejen skutečnou povahu člověka, ale i jeho činy, pro které má vysvětlení nebo se o důvodech bavit nehodlá. Část národa si tak dělá o ústavním činiteli obrázek, který rámuje do úcty, jiná naopak do posměchu. V dalším běhu času už kontroverze jedné i druhé strany přechází v obyčejné soupeření, kdo má větší pravdu a paradoxně hlavní postava sváru nehraje dominantní roli. Tu představuje výše sázky a politika se mění na dostihové závody. Každý už má ve volbě prezidenta už ne člověka, ale svého koně, do něhož v sázce investoval někdy i nemalé peníze.


Třeba se nadějeme toho, že Miloš Zeman ve svém pojetí humoru představí i další „odcházení“ něčeho, o čem ještě ani sám neví. Jestli u hlavy státu opravdu už navěky něco odešlo, pak je to naděje, že svou povahu někdy změní. Na to by si soudný člověk přece nevsadil ani příslovečný pětník.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)


Hlasovali byste pro povinnou volební účast?