15. prosinec 2017    

V nové vládě i noví zlobilové. Piráti a SPD už o sobě dávají vědět


Vznik nové vlády dává vždycky tak trochu tušit, že něco nového se opět uděje. Je to jako u karetního stolu – nejdřív úsměvy, pak rozdávačka a soustředění se na první kolo hry. To už se hráči zajímají jen o vlastní šance. S odkrytými triumfy končí i veškerá legrace, kdy i vítěz musí potlačovat emoce, aby po něm ten, co poraženecky civí na objemný bank, po něm něco třeba nehodil. Nicméně sestava solventních hráčů se ale nerozpadá a tak všichni koumají, jak z dalšího kola vytřískat co nejvíc. Opět pochopitelně záleží pouze na kartách, ale hra je hra. Vítěz a poražený. S tím rizikem přece karbaníci žijou a respektují to. Kéž by to tak fungovalo i po volbách, kdy nová vláda ještě nebyla ani jmenována a někteří „karetní hráči“ u stolu předem dávají najevo, že hned po prvním rozdávání s nimi budou potíže.


Tak třeba Česká pirátská strana, novic ve sněmovně už řeší první problém. Komu se zdá marginální, může být, ale tak to vždy začíná. Jedná se o odvolání šéfa pirátské frakce Poslanecké sněmovny Jakuba Michálka z funkce místopředsedy strany. Důvodem je tajné stažení stížnosti Pirátů na výsledky voleb bez vědomí strany. Navíc prý se sfalšovaným podpisem partajního guru Ivana Bartoše. Tolik dostupné informace, které Piráti nijak nepopírají. Buch! Jestli se hoši u „karetního stolu“ pod černým praporem rovnou šmelcují, pak se ptejme, jakou soudržnost asi budou mít, až si k vysoké politice se všemi jejími výhodami a úskalími opravdu přičichnou. Příměr o pytli blech potom raději nijak nepodceňovat, když už nyní řeší to, co řeší. Falzum signatury, navíc šéfa strany, je v politice vážná věc. To už nemá podobu průšvihu bezejmenné party lidí, scházejích se v nějaké klubovně holubářů. Protagonisté „karetní hry“ jsou totiž už veřejně známé osoby a bude to zase jen veřejnost, která vynáší u voleb poslední soudy. Stačí se zeptat někdejších Věcí veřejných.

Aby v tom veřejném zájmu nebyl Ivan Bartoš sám, zdatně mu začíná sekundovat další možný enfant terrible současné politiky - zlobivý synek Tomio Okamura. Jeho představa obrany státu není součástí kámošů ve zbrani, tedy v členství ČR v NATO. Zmizme z aliance, dokud je čas! Prý si vystačíme se zbrojními pasy a intenzívní brannou výchovou. Tomio Okamura to zřejmě myslí tak, že „zbroják“ si lehce udělá kde kdo a školáci se budou učit základy přežití včetně sborky a rozborky věhlasného samopalu AK-47. Kromě dosažitelnosti zbrojního průkazu to tady už jednou bylo. Pamětníci vědí, že výuka branné výchovy byla nejnudnější pitomina ve školní osnově a zasvěcenci zase dobře věděli, že v době studené války by stačil jediný jaderný úder a po školácích, jejich vědomostech a Okamurovi by nezůstalo ani památky.


Právě členství v NATO, ať už mu velí magor nebo inteligentní člověk, dosud zaručuje, že třeba severokorejský „rakeťák“ Kim jen tak z plezíru svou bombu někam nehodí. Protože by jich dostal násobek nazpět. Hodit by tu bombu podle posledních zjištění klidně mohl i k nám a pak by bylo lhostejno, zda dopadne na pražskou Kampu nebo do vinic Pálavských vrchů. A když k tomu přidáme Okamurova stranického parťáka Radka Kotena, coby zvoleného předsedu bezpečnostního výboru, nastává další otázka, zda jeho údajný příklon k Rusku a k odchodu z EU je opravdu myšlen vážně. Zatím na to smysluplně neodpověděl. I to málo výše zmíněné může později rozkolísat politickou scénu a Andrej Babiš si toho je určitě vědom. Moc s tím zatím nenadělá, protože jeho uvažovaný kabinet ještě ani nezačal pracovat. Až začne, bude to pak prubířský kámen se vším všudy a hlavně pro Babiše samotného.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?