Přistěhovalecká politika je už německým synonymem pro společenské problémy zaplavující Evropu. Česku se zatím migranti sice do značné míry vyhýbají, leč filozofie obrany před hordami národností s cílem přisát se na sociální vymoženosti té které země, nabývá taky na intenzitě. A je to právě Česko, které před několika dny ústy svého designovaného premiéra Andreje Babiše, svolalo Bezpečnostní radu státu. Tedy potlach o tom, jak v případě migračního pohromy, až našim západním sousedům přeroste přes hlavu, uchránit hranice. Tuto starost nyní nechme povolaným, a raději přes ty hranice k německému sousedovi nejdřív nahlédněme.
Byla svého času v Německu zpochybňována samotná existence nově vniklé strany Alternativa pro Německo (AfD). Klonil se k ní například i exprezident Václav Klaus, jako k naději a zrodu rozhodné partaje, která od slov k činům nepůjde daleko. Razantní projevy vedení strany vedly její kritiky až k názoru, že tohle už Německo jednou zažilo. A znovu zažít nesmí, kdy dnešní spolkovou zemi dovedl za druhé světové války k totálnímu zničení ten zpropadený pán s knírkem. Stigma Německa, které se nedá vymazat. A především ho už raději nikdy nikým moc nepřipomínat. Nota bene když to znovu dělá AfD a zrovna v Německu!
Tyto postoje ale už neplatí, zejména u stále větší části obyvatel. Migrační politika Angely Merkelové stále tíživěji dopadá na každodenní život obyčejného Němce. Důkazů se již najde spousta, viz nedávné velmi brutální vraždy mladých dívek – měli je na svědomí migranti z Iráku. Rozkol ve vztahu spolkového ministra vnitra s kancléřkou Merkelovou má už podobu otevřené revolty – s dalším přijímáním běženců musíme skoncovat! Stejného názoru ale není kancléřka a....Správně. Je to pak živná půda pro strmý vzestup AfD. Němci začínají mít kancléřky plné zuby. A tak se lze obloukem vrátit k názoru jistého německého podnikatele, žijícího v Praze. Až Němcům opravdu dojde trpělivost, nebudou k dostání hnědé košile. Jinými slovy, v Německu jednou musí bouchnout saze.
Zda už tam někdo prozíravě hromadí sukno stejné barvy, není známo a je to jen věcí našeho západního souseda. Jisté už ale je, že Alternativa pro Německo sice nezvedá při pozdravu pravici k obloze, ale hlavu určitě. Protože kancléřka tu svou z bezradnosti stále častěji strká do písku. Právě v tom se barvy politiky našeho souseda každodenně mění. Zda z ní pak vykrystalizuje jen ta hnědá, je otázka dalších dní. I osudu celé Evropy.
(pšt,ucho24.cz,foto:mp)