19. říjen 2018    

Už je po prvním školním zvonění, Zemanova návštěva zvoní v uších pořád


Čo sme to za ludia, zpívá Richard Müller v jednom z veršů písně Po schodoch v době své největší hudební slávy. Co jsme to za lidi, se lze ptát po návštěvě prezidenta Miloše Zemana v pražské základce na Břevnově, kde vítal prvňáčky v novém školním roce. Svého druhu obligátní zpráva v daném období, jakých bylo mnoho předtím i u Zemanových předchůdců. Jenomže to by exprezidenti nesměli budit tolik kontroverzí, jak to umí jen současný nájemník Pražského hradu. Ať už úmyslně nebo z povahy své vlastní. Tedy nejdříve vystřelit a pak se ptát, kdo to je.


Útočit na hlavu státu před očima dětí je samozřejmě špatně. Za prvé, děti momentální exces svých rodičů nechápou, a na obraz prezidenta budou hledět stejně tak zaujatě, asi jako na kaktus na parapetě okna paní učitelky. Za druhé, seznamování se s atmosférou školy, okořeněné výlevy rodičovské nevole na adresu páně Zemana, může dítě vnímat jako budovu, kde se bude muset ze všeho nejdříve naučit někoho překřičet. Jako inspirace k výbuchu vzteku pak lehce poslouží právě ten pán na obrázku ve třídě. Vždyť to bylo kvůli němu!


Najdou se logicky i oponenti Miloše Zemana, kteří si po slovní výměně rodičů s hradním mluvčím Ovčáčkem přisadí své. Kdyby jeden den, ale těch dnů už je několik. Začíná to být nuda. Jak s přirovnáním živočišného druhu novinářského a vyhubením blbouna nejapného, i kdyby žil třeba v Čubčím háji, jak se kdysi přezdívalo pražskému Čimickému lesíku. Blbouni jsme tím pádem všichni ti, kdo se nechají stáhnout do horečných debat o ničem. A jsou to debaty o prezidentově školní návštěvě, jeho invektivách vlevo vpravo....Jiné to nebude, pokud tomu budou média věnovat pozornost. Kdyby výkřiky jakési naštvané matky na Zemanovu hlavu zanikly hned na školní chodbě, nemusely bychom číst Kalouskovy myšlenkové pochody ze čtvrté cenové, ani vidět záběry stále více fyzicky slábnoucí hlavy státu, což ještě více provokuje jeho kritiky, zda je ještě vůbec schopen svůj prezidentský úřad zastat. Což už je taky nuda. Kdyby na čas média v daném ohledu, takříkajíc, ochluchla a oslepla, nemusela by se veřejnost ptát, co jsme kdo za lidi, aniž by nám to svou písní připomínal Richard Müller. Zajímaly by nás, a hlavně řešili bychom, mnohem důležitější věci.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?