25. květen 2019    

Tenký led budoucnosti slovenské prezidentské krásky


Že Slovensko si do svého čela zvolilo za hlavu státu ženu, už ve světě vědí, jako to, že v jeho historii je vůbec první ženou, která v polovině června vstoupí po inauguraci do prezidentského paláce. Tolik už jen zatraceně stará zpráva a zároveň zatraceně nová kapitola našich sousedů. Taková ta v radostném očekávání při pohledu na usměvavou rozvedenou právničku s dvěma dětmi a životním přítelem. Je to pro Slováky přirozená emoční chvilka - kdysi jsme ji po pádu komunismu a po volbě nekomunistického prezidenta zažívali také. Pak už ani ne.


Není žádným překvapením, že první cesta nové hlavy státu vždy vede ke svému nejbližšímu sousedovi. Protože jsme před obdobím klausismu a mečiarismu jedním státem byli. Rozešli jsme se v klidu, scházíme se zrovna tak. Zuzana Čaputová proto taky hodlá první zahraniční návštěvu nasměrovat do Prahy. Za naším prezidentem, který o této ženě před volbami „nevěděl vůbec nic“ a nyní tedy už ví aspoň něco. Že je především protipólem našeho mocnáře a že to bude sakra vidět. V jakých ohledech, to nechť si laskavý čtenář posoudí sám, zrovna tak jako ve volbách posoudil, zda Miloše Zemana volit nebo nevolit a hlavně kvůli čemu.

Což je tenký led i pro Zuzanu Čaputovou. Do poloviny června ještě pár týdnů zbývá, než se ujme úřadu. Tedy funkce s omezenými pravomocemi. Jsou obdobné, které má i Miloš Zeman. Váha osobnosti je zde ale nemalou devizou, jak z omezené pravomoce učinit beranidlo na rozrážení dveří tam, kam by vliv hlavy státu jinak nedosáhl. Tedy být miláčkem nejbližších spolupracovníků, kteří už vše ostatní zaštítí a zařídí, nebo být miláčkem ulice, která dovede svrhnout všechny ty, kteří národ mají jen za hloupého a ustrašeného blbečka. Příkladem toho byl konec Ficovy vlády po vraždě novináře Kuciaka a jeho snoubenky. To pak padala jedna hlava za druhou a personální dozvuky i v patrech slovenské justice ještě trvají.


Slovensko chce pokračovat v nastoupeném trendu znovunastolení demokracie a návratu tváře, kterou zjizvil expremiér Vladimír Mečiar a v neposlední řadě i nedávná Ficova vláda. Zvolením Zuzany Čaputové by měly temné kruhy slovenské politiky (že jistě nějaké jsou) vzít na vědomí, že pokud ji takřečená ulice bude mít v oblibě, nebude pro prezidentku problém národ vyhecovat k opětovným velkým demonstracím, po kterých v politice nutně padají hlavy. Jestliže se pohledná právnička stane jen okrasnou kulisou prezidentského paláce, bude se na její hlavu snášet jen popel z požáru její někdejší obliby, radostně cezených mezi prsty jejích oponentů. Zhasne tak i pro ulici tato jediná naděje, že změna není možná, protože my, Slováci, jsme už prostě takoví. Ustrašení snad ani ne, ale dost hloupí na to, abychom nabízenou šanci zase dovedli promarnit. Smutní z toho naši sousedé být ale zase tolik nemusí. My, Češi, to umíme ještě líp.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?