20. červen 2018    

Svobodné volby máme. Na čtyři roky pak držet hubu a krok?


Současné víření nejen na české politické scéně je důsledkem výsledku demokratických voleb. Tedy hlasu jedince, kterého nikdo nenutil, koho a proč má volit. Potud vše, zaplaťbůh, v pořádku. Výsledek toho snažení ale nemusí vždy odpovídat představám jedince – někdo to vezme jako fakt, jiný se naštve. Potud taky vše v pořádku. Jsme přece každý jiné povahy. A právě povaha věci, tedy v podstatě zvolení politici, najednou dělají něco jiného než slibovali v předvolebních pomyslných tancích u tyče. Tou tyčí teď mlátí po hlavách všechny bez rozdílu, protože stranické zájmy jsou tím pravým tahem na šachovnici, kdy pěšci, tedy voliči, jsou už k nepotřebě. Potažmo i jejich naivní představy o nutné změně.


A tak se, my voliči, dělíme na dvě kategorie. Hodné. Spíše netečné, protože když nejde o život, jde o h...však víte. Ta druhá kategorie je revoltující, protože odklon od slibů a představ ji nenechává v netečnosti. Argument, že tak a o tom rozhodly demokratické volby, tak proč tolik křiku, u těchto lidí neobstojí. Připadají si pak jako ovce. Ten hlahol kritiky totiž není o výsledku voleb, ale o veletočích  zvolených exponentů. Právě oni totiž zpochybňují samotnou podstatu demokracie. Tedy kdo má moc, ten může i přikazovat.


Jenomže nesmí to, co se momentálně děje. Přikazovat držet hubu a krok. Všem bez výjimky. A na čtyři roky, pak se zase uvidí. Přesně to nechce nespokojenec a proto je třeba exponenty umravnit. Probrat je k reálnému vidění světa, ve kterém hlavu nosí v oblacích a nohy přitom tahají v blátě. A nebyli by v něm bez vůle voličů. Takže trochu toho humbuku je vlastně poplašný signál, že ještě další špatný krok a ze světa politiky se, milý exponente, vrátíš hezky do reálu. A už bez zbytečných řečí, které jsi doposud vedl....

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?