20. červen 2018    

Sto dní, které otřesou bůhví čím


Z historie známe slovní spojení o počtu dnů, které otřásly světem. Ať jich bylo deset, jak v případě Velkého okťjabru v tehdejším carském Rusku, nebo sto dní v jiných případech. Prostě by měly přinést kýženou změnu nechtěného a to se nově rodí i v našich společenských poměrech. Prostestní akce minulých dní totiž mají pokračování, kdy se šikují organizátoři k podpisové akci. Cílem je předat milion podpisů premiérovi v demisi. Protože v politice vzhledem ke známým skutečnostem nemá co dělat. Těch milion podpisů chtějí organizátoři získat za sto dnů, protože sto tisíc jich už mají. Dle jejich úsudku je za zmíněný běh času zřejmě získají. Dobře tedy. Je ale otázka, co získají, až podpisy předají Andreji Babišovi.


Předem nutno upozornit, že úvodem není pochybovačnost o celé akci, je dobře, že čert nespí. Ale to by v tom musel být ještě větší čert, aby premiér v demisi klesl v kolenou a řekl si, že je na čase balit kufry, jak to zatím někomu jinému předvádějí někteří Babišovi ministři v čistkách nejen na ministerstvech. Je proto předem jasné, že Andrej Babiš v kolenou sice třeba poklesne, ale leda tak údivem nad hmotností papíru, která je potřeba pro milion podpisů. Takže až ten balík potěžká, jako vždy zakroutí údivem hlavou, a tím to pro něj končí.


Slovo do pranice, řekne si možná organizátor akce. Možná ano, ale je třeba si uvědomit, že na bezkrupulózního člověka neplatí žádných, dejme tomu, deset kilo papíru v krabicích. Má dávno pro strach uděláno. A jestli vůbec nejvíc z čeho, pak je to z policajtů, kteří si od něj nenechají kálet na hlavu. Přesně tam je potřeba napřít úsilí a stát spíše před ministerstvem vnitra a děsit tamního šéfa rezortu, aby konal, jak má konat. Tedy v první řadě pomáhat a chránit své lidi, kteří ještě mají smysl pro spravedlnost. Protože klíč k tomu, aby se stalo to, o co usilují organizátoři podpisové akce, je právě od těchto dveří.  

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?