17. srpen 2018    

Setkání Donalda s Kimem? Zatím vypustili jen fráze a úsměvy


Tolik očekávaný summit prezidenta USA Donalda Trumpa se severokorejským diktátorem Kim čong-unem se stal skutečností. Světová média líčí setkání těchto dvu chlapíků jako zlomový okamžik ve vztahu symbolu demokracie se symbolem nesvobodou všeho druhu. Potřásání si rukama, úsměvy na všechny světové strany, taková byla atmosféra v Singapuru. Dojemné. Něco jako někdejší setkání zástupce Sovětského svazu Leonida Brežněva s americkým prezidentem Richardem Nixonem v roce 1973. Taky dojemné. A stejné fráze – svět se změní k lepšímu, hlásal Nixon do zbytku planety. Téměř stejnou naději teď vyjadřuje i Donald Trump. Takže pětačtyřicet let jsme vlastně žili v naději zmíněných dvou tehdejších politiků, že svět nebude ve válečném ohrožení. Za tu dobu ale bylo válek několik a svět žil zase v nějaké naději, že brzy skončí.


Singapur je nepochybně krásné město, které ale historie ho zaznamená jako místo dalších nových nadějí pro svět. Tentokrát bez jaderného ohrožení, protože o to na současném summitu zřejmě šlo především. Tedy jaderně odzbrojit Kim čong-una, který na Korejském polostrově tleskal úspěšným jaderným zkouškám a znervózňoval tím celý svět. Koho nejvíc, netřeba zmiňovat, protože USA spolu s Ruskem, Pákistánem a dalšími jadernými velmocemi musejí udržovat nervy na uzdě, kdežto Severní Korea donedávna hrála s jadernými hlavicemi vlastní osudový poker. Je to ale drahá, nákladná hra i pro vyspělý kapitalismus. Takže dříve nebo později by nemusel mít co do huby ani samotný Kim. To by byl jeho konec, zabila by ho vlastní početná armáda. Taky musí totiž dostat najíst. Nouze proto donutila Kima jednat. A vůbec nejlepší by bylo se svým úhlavním nepřítelem.


Stalo se. Ovšem o čem se Trump s tím následníkem všeho nevyzpytatelného nakonec dohodl, „svět v naději“ vůbec neví. Měl by, protože se netočí jen kolem dění v USA nebo Severní Koreje. Slovní fráze z roku 1973 totiž například nezachránily tisíce zbytečných obětí z občanské války v Jugoslávii. Nemluvě o takzvaném arabském jaru a konců diktátorských režimů v Libyi či Iráku. Za tím vším byla „naděje“ USA a krvavý konflikt po účasti amerických ozbrojených sil v regionu trvá dodnes. Kim čong -un nechce následovat popraveného Muamara Kaddáfího či Saddáma Husajna. Chce dožít v klidu, jako jeho otec i děd. A  mít přitom armádu pod kontrolou. Ten severokorejský zlobil je ještě příliš mladý na to, aby si zadělal na další problémy. A dost chytrý na to, aby vrátil Trumpa k jednacímu stolu. Ego prezidenta USA může být potěšeno. Dokazuje to největší dopisní obálka všech dob, doručená Trumpovi s osobním vzkazem od Kim čong – una. Odpověď? Do Singapuru, synku, přijedu. Co z toho všeho nakonec reálného vzejde, ukáže čas. Papír vždy snesl úplně všechno.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?