23. červenec 2018    

Rathova diagnóza: Trestat za lumpárny mě nikdo nesmí!


Osm a půl roku natvrdo. Výrok pražského krajského soudu, který podruhé uznal exhejtmana Středočeského kraje a poslance za ČSSD Davida Ratha vinným z korupce a ovlivňování zakázek v kraji. Případ, který postupem času upadal do mediálního nezájmu. Především z únavné Rathovy obhajoby, že to vše byl předem připravený komplot. Dokonce takový, že policie mu do krabice od vína sama těch sedm milionů nastrčila. A vše pak zinscenovala. Jak ale dostala pod podlahu v domě Rathova otce další miliony, už vysvětlit nedovedl. Potud se ještě dá vše s jistou dávkou tolerance Rathovo vystupování pochopit – obžalovaný má totiž právo se obhajovat všemi možnými i nemožnými způsoby. Těch nemožných bylo ale stále víc a proto ta mediální únava.


O korupční kauze exhejtmana bylo napsáno už tolik, že další řádky o tom by čtenáře spolehlivě uspaly. Pokusme se tedy vžít do jeho role - zarputilosti zvítězit nad paragrafy. Tak za prvé: Vůbec největší průšvih začal už v době, kdy obezřetnost musela ustoupit nenasytnosti. David Rath se svou svitou spoluviníků hrabali pod sebe (soudě podle policejních odposlechů) s takovou vervou, že emoce ze získaných korupčních peněz prezentovali hned po jejich převzetí. Z roviny pečlivě nalajnovaného způsobu osobního obohacování se záhy stala šikmá plocha a výsledek s výší trestu je znám.

Za druhé: Umanutost a vytrvalost Davida Ratha je jako že trpělivost růže přináší. Dopracoval se do vysoké politiky, která znamená i vysoké příjmy. Čím vyšší, tím lepší. Čím rychleji, tím lépe. Zrychlit příjmy ale znamená činit něco nekalého. Pocit moci smazává pocit možného nebezpečí a pak už to jede. Pro Davida Ratha pocit, že nakonec neslavně„dojel“, trval jen do chvíle otřepání se a nástupu umanutosti uniknout trestu za každou cenu.


Za třetí: Nepsané pravidlo otrlých kriminálníků je, že umění svalovat vinu na druhé a ještě senát dojmout k pláči, je prvotní předpoklad k tomu, aby ti zpropadenci v talárech nesáhli po nejtvrdším trestu. Toto pravidlo ale nemusí ovládat jen kriminálník, může jej uchopit i jinak otrlý, dosud bezúhonný člověk. Ať už je to kdokoliv. Jenomže hra na nevinnost může skončit tak, jak u Davida Ratha zřejmě končí. Vžil se do role nespravedlivě potrestaného odsouzence tak mocně, že už tomu sám věří. Není to přitom na způsob Jekyll a Hyde, je to stále jen David Rath. Je to ten, kdo den před rozsudkem soudu poslal odvolání k Vrchnímu soudu v Praze jako důkaz, že o výsledku věděl předem. Tedy předkládá důkaz o justičním komplotu proti jeho osobě. Pořádal tiskovku v Den památky obětí komunismu, tedy v den vynesení rozsudku i nad Davidem Rathem. Vylíčil to jako symbol nespravedlnosti nad jeho samým. Jeden z divadelních spektáklů, které často předváděl jako poslanec i ve Sněmovně, se odehrál na Hradčanském náměstí. Sám ze sebe udělal symbol politické zvůle. Miliony v krabici, další pod podlahou domu a majetek za 22 milionů. Což je zase symbol Davida Ratha. Symbolizuje tak i možnou diagnózu nemoci ze sebe samého: Trestat za lumpárny mě nikdo nesmí!

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?