21. srpen 2017    

Prvovolič jako nová kořist? Omyl, pasti politiků už dávno nelákají


Chceme získat mladé lidi, zejména prvovoliče. Má cenu jít k volbám, protože chceme pomoct právě mladým, hlásají téměř všechny partaje bez uzardění a bez výjimky. Hlásají to i všichni ti, kteří na to měli předešlé čtyři roky. Navíc je mezi politiky dost těch, kteří na to měli ještě delší dobu. Mohou jim proto mladí věřit, že právě tyto strany a jejich šíbři se brání nařčení ze zkostnatělosti? Samozřejmě že mohou, jestliže nepoužijí vlastní rozum. A když ho použijí, možná se až pominou z radosti toho, že ho stále ještě mají. Budou ho potřebovat, protože budoucnost má nová generace jen ve svých rukou. Stačí se ohlédnout v čase a je jasno. Polistopadová generace už jistě ví, o čem je řeč a zrovna dvakrát nejásá.

Je až s podivem, že si toto politici neuvědomují, zejména před volbami. Výčet slibů se totiž točí ve stále stejném kruhu – startovací byty, právo na první zaměstnání, bezplatné vzdělávání, podpora rodin s dětmi...Politici dobře vědí, že realizace zmíněného podléhá jisté legislativě, která už ze své podstaty tvoří nerovné podmínky. Například starovací byty – lákavá záležitost, avšak pouze dočasná. Navíc limitovaná věkem a stavem mladého páru. Pochopitelně i finančně. Po maximální době pronájmu, to jest po čtyřech letech, musí byt opustit. No a co? Na zcela vlastní bydlení už přece pomůže hypoteční úvěr. Že je i v řádu i milionů korun? Kdo by se vlka bál, teď přece dobře vydělávám! Banka se ovšem raduje rovněž. V případě nesplácení úvěru byt mladým lidem vezme. A splátky trvají i více jako jedno desetiletí. Jistota zaměstnání je ten nejdůležitější faktor a zároveň nejvíce nejistý. Politici už ale v předvolebních komediálních vstupech v tomto ohledu žádnou garanci nedávají. Proč taky, když vědí, že sliby jsou jen slova a těch mají vždy dost.


Nicméně prvovolič je i ten, který je buď ovlivněn názory v rodině, nebo svého nejbližšího generačního okolí. Chytá se totiž především detailu, který doposud ovlivňoval jeho život. To jest starost pouze o svůj zevnějšek a výši kapesného. A pochopitelně i o svého nejlepšího kamaráda – mobilní telefon. Volby pro prvovoliče proto mají dvě podoby – recese nebo nezájem. Utvořit si ucelený obraz budoucí životní pouti po nich totiž nelze chtít. Co bude zítra, to bude i pozítří. Co konkrétně, je jim úplně jedno. Hlavně aby byla aspoň trochu pohoda. Tak myslí dnešní mládež.

Babišovy představy, že přednášky na školách, jak středních tak vysokých, by mohly mít pro hnutí ANO kýžený efekt. Nic nového pod sluncem, že politik v aulách škol vypráví a přesvědčuje. Dokonce dovede někdy i pobavit. Výsledek? V aule byl rétor mnohdy i sympaťák, ledva odešel, odezněly i emoce. O nich jsou totiž i předvolební průzkumy. Už zítra z nich témeř nic neplatí. Opět pohled do minulosti: Václav Klaus, Jiří Paroubek a další mají podobná setkání za sebou. Avšak bez většího efektu. Mladí totiž stejné rady, postesky či doporučení, slýchávali doma od svých rodičů. Je zde ještě jeden důležitý faktor – srovnání rétoriky politiků s reálným životem a v něm politici kladnou roli zrovna nehrají.

Co hraje skutečnou roli v mysli mladé generace? Nechce žádnou komplikaci a už vůbec ne pomyšlení, že jednou taky zestárne. Teď jsme tady a tak si to užívejme. Je to svým způsobem přirozené. Tedy pokud možno žádné starosti a žádnou politiku. Vůbec největší chybou té které partaje je předvádět právě mladým generačního„talenta“. Tedy mladíčky, kteří z piedestalu stranického maskota už káží životní moudra. To u mladých vždy ihned zabralo. V ten moment se prý lépe nebavili. Kam se vlastně hrabe nějaká předvolební kampaň... Tak jen opět do toho!

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?