23. červenec 2018    

Provokace a dezinformace v době postfaktické


V časech, kdy jsem vyrůstal, jistým způsobem ještě doznívala Druhá světová válka. V kinech se většinou promítaly válečné filmy, ve škole se toto téma probíralo nejen v hodinách dějepisu. Takže jsme se učili i o provokaci, která zadala Hitlerovskému Německu záminku k napadení Polska 1. září 1939 a tím zahájení II. světové války. Bylo to přepadení vysílače v Gliwicích údajnými polskými vojáky.

Jak se posléze ukázalo, šlo o akci zorganizovanou Reihardem Heydrichem a Heinrichem Müllerem, velitelem gestapa, v níž příslušníci SS v polských uniformách 31. srpna přepadli vysílačku a odvysílali v polštině výzvu o boji proti Němcům. Pro větší přesvědčivost celého podniku na místě zanechali několik zastřelených vězňů koncentračního tábora v Mathausenu, samozřejmě v polských uniformách. Záminka k dlouho připravovanému útoku na Polsko byla na světě a válka mohla začít.


V roce 1968 se již v průběhu Pražského jara náhle probudila sovětská propaganda, a začala psát a mluvit o nebezpečí ozbrojené kontrarevoluce v Československu. Dozvídali jsme se o tom, jak je naše země zaplavena množstvím amerických a západoněmeckých špionů, kteří připravují okupaci naší země americkou armádou. Pamatuju se, že jsme se těm zprávám smáli jako nesmyslným hloupostem.

Pak přišly informace o tom, že blízko našich hranic s Německem se našly v úkrytech v bílých batozích americké ruční zbraně. Také jsme se tomu pobaveně smáli. Zakrátko přišla invaze pěti armád Varšavské smlouvy a smích nás přešel.

Od té doby jsem si pamatoval, že podobné provokace představují pokus o vyvolání ozbrojeného konfliktu, a že na jejich původce se vždy přijde až po skončení války, jedno zda světové nebo studené jako v československém případě. Zároveň jsem si všiml, že tyto akce byly dobře naplánované a provedené tak, že vyvolávaly pochybnosti jen o motivaci údajných pachatelů, nikoliv o události samé.

Z tohoto úhlu pohledu nové tisíciletí nezačalo 1. 1. 2001, ale až 11. 9. téhož roku. Nález nepoškozených pasů pachatelů nejhoršího teroristického útoku v dějinách zřejmě osudově předznamenal budoucí dění. Nastolil dvě základní pravidla pro všechny další podobné události: 1) viník je znám okamžitě, nejlépe ještě před činem, 2) následné vyšetřování je dlouhé a nic neobjasní. Pravda, jedna pozitivní výjimka existuje – tou bylo pátrání po zbraních hromadného ničení v Iráku, kvůli kterým v roce 2003 začala invaze.

Ty se, jak známo, nikdy nenašly. Zato se zjistilo, kdo o nich podával tak dramatické informace a proč. Šlo o íránského agenta, jehož prostřednictvím se Teherán pomstil Saddámovi Hussajnovi za krvavou válku z osmdesátých let. Saddáma porazili a nechali popravit Američané, kteří v té dlouhé a kruté válce na Středním Východě celou dobu podporovali Irák proti Iránu. Orientální lstivost neradno podceňovat.

Všechno ostatní již probíhalo dle výše popsaných pravidel. V létě 2014 ještě nedopadly trosky letadla na zem na východní Ukrajině, a již byl znám pachatel. Od té doby běží protiruské sankce a vyšetřování, obojí bez výsledku. Vloni v dubnu v Sýrii organizace Bílé přilby natočila působivý „dokument“ o chemickém útoku a vzápětí přilétly střely Tomahawk. Ještě než se to začalo řádně šetřit. Není tedy divu, že jsme se v letošním roce dočkali ve městě Dúma reprízy. Tentokrát naštěstí bez dětských mrtvol, zato se spoustou křiku a vody.

Představení znovu splnilo svůj účel, takže nové krásné a chytré rakety našly své cíle na syrském území. Tentokrát je nevystřelovaly jen Spojené státy, nýbrž také Velká Británie a Francie. Když se usadil prach po jejich dopadu, začalo se vyšetřovat, zda se v Dúmě opravdu odehrál chemický útok, jak tvrdí Bílé přilby, nebo to celé byla předem připravená provokace, což již tři neděle před incidentem (!) říkal náčelník ruského generálního štábu Gerasimov.


Přikláním se k tomu, že pravdu má on. Souběžně totiž probíhala další aféra, ve které pozitivně známe od počátku pouze jedno jediné – možného pachatele, jímž je překvapivě zase Ruská federace. V britském Salisbury otrávili nejjedovatější známou bojovou chemickou látkou bývalého britského agenta (a bývalého kádrováka GRU) Skripala a jeho dceru. Záběry, které již skoro dva měsíce ukazují média mi však velmi připomínají natáčení surrealistických skečí Monty Pythonů. Na snímcích osoby v protichemických oblecích zkoumají lavičku, na níž nalezli otrávené. Není divu, smrtelná dávka Novičoku je pět tisícin gramu plynu v metru krychlovém. O pár metrů dál však stáli hasiči bez masek, předtím kolem lavičky poskakovali holubi.

Bezprecentní útok bojovými chemickými látkami na území členského státu NATO, který vedl ke vzájemnému vyhoštění několika set diplomatů ze států Aliance a Ruské federace a málem aktivoval článek 5 Severoatlantické smlouvy, měl tedy poněkud bizarní průběh z hlediska chemických i fyzikálních zákonů. Stejně jako ten v syrské Dúmě..

Tím se obloukem vracím k začátku svého komentáře. Měli bychom si pamatovat, že v minulosti podobné akce stály na počátcích velkých ozbrojených konfliktů. Ovšem, na rozdíl od těch dnešních, měly výrazně lepší scénář i režii. Třeba to bylo tím, že dříve bylo třeba brát ohled na veřejné mínění.

(jb,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?