21. leden 2019    

Problémy s dálnicemi vyřeší až jarní tání sněhuláka Ťoka


Je to zase pořád dokola. Média skloňují dvě jména, spojená s problémy sjízdností dálnic v zimě a celoročním martyriem z toho, až zima přijde. Takže zima je už pár týdnů tady a tím pádem i zájem o oba muže. Jeden je, co se dálniční sítě v Česku týče, dopravní a stavební potížista, druhý je zatím váhavý střelec, zda u hlavy ministra dopravy stisknout spoušť. Uhádli jste. Jedná se o Andreje Babiše a Dana Ťoka. Konec konců, nebylo nic těžkého. Protože za volantem na oba už dnes nadává kde kdo.


Ten zatrolený několikakilometrový kousek opravované dálnice u Humpolce je noční můrou, která děsila každého, kdo cestoval byť jen do Brna, či v daném místě chtěl odbočit do nejbližší obce. Odstranění dělících betonových dílů na devadesátém kilometru směrem na Prahu sice zlepšila průjezdnost dálnice, ale to nemůže ministr Ťok vnímat jako oddechový čas, kdy stesky řidičů poněkud utichnou. Politická opozice klapačku určitě nezavře, jako že to ani nedělá. Obhajoba Dana Ťoka z úst premiéra je pouze taky hra na čas, protože výměna vládních šíbrů v dresu ANO, ať už propůjčených či kmenových zaměstnanců nové divize Agrofertu (vláda), není pro Babiše nic jednoduchého. V personální politice totiž šlape vedle a zase si to nechce přiznat. Nic jiného v tom nehledejme, ať už v té jeho kouřové cloně schovává cokoliv.

Když se podíváme do minulosti výstavby dálnic, nebylo to vzhledem k jejich prioritám nic jiného než vláda silné ruky. Žádné štráchy s nikým a ničím, ale zároveň je třeba učinit adekvátní opatření v náhradách za vyvlastnění pozemků. A jednat zrovna tak. Tak se jednalo a výstavba frčela jako pouťová atrakce. Jistě, byla jiná doba. A taky jiní politici, třeba dodat. Dopady na životní prostředí měly význam asi jako moucha na zadku koně. Tedy žádný. Vyvlastňovalo se na pochodu, rozhodující byl výsledek nejvyšší státní priority. Koncem třicátých let minulého století se i jinak „papírovalo.“ Například návrh na výstavbu prvních úseků trval dvanát dní a následně se první stavební stroje zakously do země. Ještě předtím majitelé pozemků dostali náhradu ve stejné metráži, vlastníci domů finanční kompenzaci v takové míře, v jaké si mohli bez problémů postavit nové bydlení. Kdo by se jen odvážil jakkoliv narušovat v podobě aktivistických hnutí zahájení stavby, zle by se mu vedlo. Ano, byla to doba pomnichovské republiky, kdy už jsme byli protektorátem tehdejší německé Říše. Doba, která znamenala pro našince období velkých útrap. Teď žijeme v míru a dálniční známka spíše slouží jako vysoké předplatné parkovacích míst tam, kde by se jezdit naopak mělo.


Zima se sněhovými nadílkami posledních dní, zejména ve vyšších polohách, je prokletím pro ministerstvo dopravy. Objektivně vzato, je všude na světě, ale existují předpovědi počasí a jsou, alespoň na příštích osmačtyřicet hodin, stále přesnější. Což je paradoxně dost času na opatření, aby k dálničním zácpám nedocházelo. Sami jsme si to dokázali – inkriminovaný úsek u Humpolce byl za stejnou časovou dobu zprůjezdněn, ale ministerstvu nejdříve muselo předcházet spílání motoristického světa. Před vydatným sněžením meteorologové tehdy taky varovali, leč marně. A to nemluvě o absenci pracantů příslušných firem, které v soutěži o zákazku dozajista oplývaly nadpřirozenou schopností výstavby nemožného. S trochou fantazie si teď představme ministra Ťoka jako sněhuláka u silnice. Dokud bude mrznout, bude existovat. S jarní oblevou problém sice nezmizí, ale Ťok s největší pravděpodobností ano. Premiér se pak vytasí s novým ministrem a sám se sebou jako jediným spasitelem, jak s výstavbou dálnic pohnout kupředu. V příští zimě si to zase všechno zopakujme, protože naše polistopadová minulost je v tomto období ve sněhu až po krk, i když  třeba žádný není.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?