18. listopad 2017    

Poslední hodinka Angely Merkelové. Taky na zkoušku


Terorismus, který hýbe Evropou, tudiž i Německem, musí jeho obyvatelé vnímat jako zkoušku, říká  kancléřka Angela Merkelová ve svém novoročním projevu. Už toto samo o sobě je důvod pro mnoho Němců, aby zatnuli pěsti. Obyvatelé musí! Nemusí a nemuseli! Tedy kdyby nebyla Angela Merkelová i s její otevřenou náručí pro utečence. Napsáno a řečeno o tom bylo už více, než dost. Přesto se vždy najde nějaké to nevhodné slůvko, které zježí vše, co má člověk od přírody na těle. Taková je nyní nálada v Německu, na kterém se právě teroristé už krvavě podepsali.


Jde tady ale o něco jiného. Když už člověk vycítí, že jeho životní pouť je u konce, není výjimkou rozhřešení ani u největších zločinců. Jsou známy případy, kdy třeba sériový zabiják na smrtelné posteli o sobě prohlásil, že je stvůra, ale že takový být musel. Nyní svých činů lituje a na věčnost chce odejít od pozemských hříchů očištěn. To není laciný příběh filmových tvůrců, ale přání například ukrajinského válečného zločince  Ivana „Johna“ Demjanjuka, dozorce z vyhlazovacího tábora Sobibor. Nemusí to být ještě ani smrtelné lože, kdy sev člověku hne svědomí. Což je případ Gary Leon Ridwaye, amerického sériového vraha od Zelené řeky. Pamatuje si velmi dobře, jak ho sexuálně přitahovala jeho vlastní matka, ale přitom ji chorobně nenáviděl. Proto vraždil jenom ženy a kolik jich bylo, to už mu paměť neslouží. Prý ale velmi hodně. A tenhle chlápek s IQ 82, což je silně podprůměrná inteligence údajně často do své cely volá kněze a prosí za odpuštění. Vězení už do konce života neopustí a tak si přeje co nejdříve zemřít ve smíření se svými oběťmi. Tolik pohled do minulosti, která dříve nebo později bude pro každého z nás sumářem toho, co jsme vykonali dobrého či zlého. Nevyhne se tomu ani kancléřka Angela Merkelová. V aktivním životě coby politička rozhoduje o osudu svém i osudu jiných. Nepochybně vědoma si toho, že mrtví na berlínské tržnici jsou dílem i jejího rozhodování. Nijak to však nedává najevo. Je přece politik, který nesmí klesat v kolenou. A že kancléřka neklesá, to je dobře si všimnout. Klesá ale její prestiž, čehož si politik všímat raději nechce. A tak se osudy naše i její uzavřou tak, jak se uzavřou.


Fiktivní smrtelné lože Angely Merkelové? Třeba zazní lítost, že od mládí vyhlížela jen nejvyšší společenské mety a obětovala kariéře i rodinný život. Teď je v poslední hodince sama – bez dětí, manžela a s obrázkem Panny Marie. Touha po moci a pak jen boj s nemocí. To vše mi, nejmocnější ženě světa, zůstalo. Mě teroristi nezabili nikoho, jiným ženám ano. Odpusťte! Kéž bych měla ještě další hodinu! Abych mohla vše špatné odčinit. Ano, je to málo, když život byl tak dlouhý. Kéž pak na onom světě ovládnu ráj nebo peklo, když už jsem taková. Jako ten škorpion, co u řeky přemlouval želvu, aby ho na krunýři převezla na druhý břeh. Odmítla, bála se, že ji škorpion bodne. Ujišťoval ji, že to neudělá. Převezla ho a on želvu stejně bodl. Proč jsi to i přes svůj slib udělal? ptala se želva ve smrtelné křeči. Promiň, nemohl jsem jinak. Mám sviňárnu v povaze...

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?