20. září 2018    

Poločas rozpadu


Naše politická scéna je stále více zahlcována osobními averzemi exponentů napříč povolebních stran. Ten chce vyhodit ze sedla někoho, kdo zase cílí na někoho jiného. Je z toho všeho akorát rozčarování, které vede k všeobecné nevoli. Vzniká tím jen hlasitější dunění odpůrců něčeho, co jiní zase neméně hlasitě brání. Jiní zase neví, jak s tím vším hlomozem naložit a neštěstí je hotovo. Dává tak další prostor jiným skupinám, které ale ve sněmovně nejsou, zato spontánně vznikají v podobě pouličního projevu negace.


Dění z minulých dní ten koktejl ještě více zamíchalo, a už se ho nikdo nechce napít. Tedy spolknout tu hořkost, aby se konečně něco hnulo kupředu. Trojspřeží sněmovny (hnutí ANO, SPD a KSČM) už ani nemusí nic skrývat, protože mu ani nic jiného nezbývá. Důvěra vládě premiéra Babiše je, zdá se, jen diskuzní otázkou, ale fakticky o ní už nejde. Protože vládnout bez důvěry může dál, neboť tomu nahrává právě rozkolísanost politického spektra. Vyvstává tím ale nebezpečí, že se takový způsob vládnutí, zaviněný výše uvedenou skutečností, nakonec stane normou, kdy už i obyčejný občan, stále intenzívněji znechucován vzájemnými osobními výpady politických exponentů, nad vším mávne rezignovaně rukou. Což je cesta do pekel, avšak v mnohém vyhovující těm, kteří v krátkodobém horizontu myslí jenom na sebe. Není to ale samosebou nikdo jiný, než politici sami.


Zákulisní handly, kdo s kým, proč a pro koho, už dosahují extrémů a stejně značí jedno: Nebude-li po mém, bude zle! Takže rozkol i v místech, kam oko voliče nedohlédne, zato horizont posunu změny k lepšímu taky v nedohlednu. Co je horší, že co platí dnes, neplatí už dnes, natož zítra. Šari vari kvůli komunistovi Zdeňku Ondráčkovi je toho důkazem a jsou to právě komunisté, kteří názorový veletoč Andreje Babiše chtějí premiérovi vrátit. Svého člověka do důležité sněmovní funkce nedostali a mají vládě vyslovit důvěru? Tůdle! A ejhle, další změna je na obzoru, Babiš musí slíbit a dodržet něco jiného. Co by to mělo být, o tom se teď vedou zákulisní čachry. Až prosáknou na světlo boží, není ale jistota, že nebudou mít zase jepičí život. Tedy opět řešení od zdi ke zdi. Pro obyčejného občana je snad opravdu lepší chodit po práci na ryby a trápit se jenom tím, že soused zase chytil tu větší. Pořád lepší, než aby ho chytil amok, kdykoliv si pustí televizi. Poločas rozpadu nastal.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?