13. prosinec 2018    

Petříčkova ústní zkouška u Zemana. U té praktické bude ještě veselo


Že si prezident Miloš Zeman pozval na pohovor kandidáta na šéfa české diplomacie Tomáše Petříčka, je už obecně známá věc. Hlava státu chtěla vědět, co se odehrává v hlavě šestatřicetiletého chlapíka, zatím vyzbrojeného úsměvy a odhodláním se ministerské funkci věnovat. Opozice poukazuje na jeho nezkušenost, prezident zase na „odpovídající zázemí mladého muže“. Jsou to zatím ze všech stran jen slova, protože v Černínském paláci zřejmě půjde o něco zcela jiného. Prostě mít tam maníka, který konečně zaplní Babišovu vládní děravou personálii a pak bude třeba dokoumat dělbu práce. Tedy takovou, aby zahraniční politika nadále odpovídala Babišově zálibě setkávat se světovými lídry a Tomáš Petříček u toho moc nepřekážel. Dosud to tak je a premiér nemá nejmenší důvod na tom cokoliv měnit.


Pokusme se proto nahlédnout do budoucnosti, kdy střet dravého mládí a zkušenosti starých harcovníků může dojít až k pomyslnému navlečení boxerských rukavic. Tomáš Petříček se třeba netají úmyslem pomoci syrským sirotkům. V protiimigrační silně naladěné společnosti to může sice způsobit veřejnou nevoli, ale v politice se hraje jiná hra. Taková ta vyšší, kde je třeba ještě vyšším institucím dát najevo, že jejich záměry v daném ohledu mají někde svého člověka. Je to z Petříčkova pohledu i pochopitelné  - jeho guru, europoslanec Miroslav Poche, odstavený od snahy usednout do křesla ministra zahraničí, rovněž s přijetím sirotků neváhal. Takže v tomto spolu dále, takříkajíc, drží basu. Aby toto souručenství Babiš s prezidentem Zemanem narušili, podmínkou pro Petříčka v případě jmenování do ministerské pozice byla likvidace pro Pocheho uměle vytvořené funkce politického tajemníka. S tím Petříček problém nemá, protože to byla funkce spíše pro smích. Jenomže zcela určitě nebude mít někdejší asistent Miroslava Pocheho problém naslouchat jeho radám. Dají se odvodit už nyní – nenech si Babiše se Zemanem přerůst přes hlavu.

Mladí a jeho dravost někdy diplomacii postrádá. Stačí k tomu málo. A to připadat si v očích harcovníků jako poslušný žáček, když už se žádným žáčkem necítí. Bude-li Tomáš Petříček člověkem, který se v zahraniční politice, oproti všem doporučením nebo posměchu rychle zorientuje, pak může mít premiér problém. Tkví v jeho impulsivnosti a rychlým rozhodnutím, které spíše škodily, než přinášely užitek. Příkladem jsou velké šari vari v personální politice, kdy jeden opěvovaný adept za druhým pak s ostudou své posty opouštěli. A další plus pro možnou dravost mladého politického rváče – plynule ovládá tři cizí jazyky. Nutná to výbava pro takového politika, která ale předtím ČSSD nijak netrápila. Petříčkův předchůdce ve stejném stranickém dresu, Lubomír Zaorálek, ovládá perfektně češtinu a pak má prý v oblibě jazyk uzený.


Nedá se tak zcela odhlédnout od představy, že v zahraniční politice bude ještě veselo. Protože s vědomím, že ve vládě Andreje Babiše je takřečená vysoká úmrtnost ve vysokých funkcích v podstatě jistou normou, byl by Tomáš Petříček zřejmě hodně nanivní, aby si toto neuvědomoval. Což ale neznamená, že po dobu možného vzdoru své ambice vycizeluje do podoby, kdy funkce ministra zahraničí byla jen odrazovým můstkem někam, kde bude mávat taktovkou jen on sám.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?