23. červenec 2018    

Pět dní do invaze. Převládají pouze emoce a prázdná hesla


Den D se blíží, na pomyslných plážích voličských obvodů se za pět dní vylodí armády voličů. První vlna se pokusí zničit pás obranného valu dosavadního prezidenta  Miloše Zemana. Druhá vlna přinese kýžený výsledek. Buď bude Zemanův obranný val dobyt, nebo na něm zavlaje vlajka jiného vítěze. Dosavadní prognózy o šancích toho kterého kandidáta lze stále vnímat jen jako nezbytné koření v tom mediálním guláši, který je střídavě přihříván podle potřeb čtenářské obce. A že je pořád při chuti, o tom svědčí především sociální sítě. Jsou však jen plné emocí a prosty jakýchkoliv pádnějších argumentů. Za ně nelze považovat, že ten který kandidát byl ve své profesi klasa. Prezidentská funkce především není profese, ale poslání. Mělo by zosobňovat nás všechny, protože prezident je přece hlavou státu, což jsme zase jen my všichni. Bohužel z žádných hesel hlásaných kandidáty do světa, nelze postavit něco, co by podepřelo hrdou duši voličovu. Rozhodovala by se pak o to rychleji. Měla by totiž kýžený argument.


Jistá rozpolcenost je už zřetelná i v elektorátu Miloše Zemana. Dal mu svůj hlas v předešlé volbě a chce mu ho dát znovu. Proč? Protože ze všech jiných kandidátů těmto voličům vychází dosavadní prezident nikoliv jako milovaná osoba, ale jako zkušený harcovník. Voliči Miloše Zemana mají pravdu, politický matador to rozhodně je. Že sympatie Zemanových voličů k němu stále přetrvávají pramení pouze z obav, že každý jiný náhradník je vlastně z nouze ctnost. A pokud není nutno, raději ho nevolit. Z toho plyne, že zde nehraje ani pramalou roli jeho případné charisma. Protože soupeřící kandidáti téměř žádné nemají. Vyzařují svou snahu být jiný než Miloš Zeman pouze tím, předvádějí svou fyzickou zdatnost a z úst padají  prázdné fráze. Není to obhajoba Miloše Zemana, ale objektivní pohled na osoby, které se do klání o prezidentský stolec pustili.


Voliči si to třeba ještě zcela neuvědomují, ale soudě podle sociálních sítí, utvořili si v sobě hodnotící prvek, proč preferovat někoho před jiným z kandidátů. Dá se to i pochopit – v momentě rozhodnutí si nerozhodný člověk musí i něco nalhávat. Není to neúcta, ale psychologický jev, který nastává taky z jednoho momentu. Nazývá se absence argumentu. Jistě, člověk si stejně nakonec nějaký utvoří, ale je to zase jen chvilkové ošálení sebe sama. Pak se stává, že ti, kdo předtím volili Miloše Zemana, teprve nyní vycházejí s důvody na světlo internetových diskuzí a už by údajně stejnou chybu opakovat nechtěli. Protože prý ale ve skutečnosti nemají na výběr, tak k volbám vůbec nepůjdou, nebo v lepším případě vše zůstane při starém. Pro někoho je pak asi lepší než podléhat náladám internetových diskuzí, obrátit se rovnou na kartářku. Černého Petra si určitě nevytáhne, ten prý už na Hradě je.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?