21. srpen 2017    

Olympijský výbor přichází se změnou barevné symboliky


Pro většinu sportovců je start na olympijských hrách životním snem, úspěch na nich pak největším možným sportovním štěstím. A stranou nezůstávají ani diváci, kteří se stali nedílnou součástí vrcholné sportovní podívané. Právě masovost udělala z olympijských her atrakci, která je ve středu zájmu jak businessu, tak politiky. Je mnoho příkladů, kdy pořádání her posloužilo jako demonstrace síly pořádajících autorit, Hitlerem počínaje a Putinem se Chu Ťin-tchaoem konče. Mezinárodní olympijský výbor se velmi usilovně brání výtkám, že coubertinovské hnutí podporuje nedemokratické režimy, odkazem na olympijskou chartu, jež výslovně označuje olympismus jako apolitický.

Sportovcům, kteří se účastní her, pak s odkazem na tuto apolitičnost zakazuje vyslovovat se k problematice lidských práv, případně k zákonům, které v pořádající zemi diskriminují menšiny. Stranou nezůstává ani Český olympijský výbor, zřejmě také razící teorii, že sportovci jsou mašiny bez mozku a práva na názor, hlavní jsou medaile a jejich další zpeněžení vůči svým partnerům a poskytovatelům dotacím.


Co platí pro sportovce, nemusí platit pro české představitele olympijského hnutí, zejména pokud je z toho užitek. Dotace do sportu jdou ze státu hlavně prostřednictvím programů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které má ve své gesci sociální demokracie. Český olympijský výbor se stal od určité doby jakousi prodlouženou klikou této jedné vládnoucí strany, jež momentálně mění logo z oranžové růže na oranžový meloun. Kromě působení lobbistů ve vedení olympijského výboru, je zde naprosto křiklavým případem také členství politického náměstka ministerstva vnitra. Evropská fotbalová asociace (UEFA) nedávno napadla členství jiného náměstka ministra vnitra v komisi rozhodčích českého fotbalového svazu, a to se jedná o apolitického, tudíž odborného náměstka, který je pod služebním zákonem. To ČOV jde dál a hřeje si na prsou představitele politické strany, který na ministerstvu zastupuje zájmy matky strany. Jak to jde dohromady s olympijskou chartou, ví asi pouze v sídle výboru. Ještě donedávna byl šéfem mediální komise dokonce spolumajitel agentury, která radí nynějšímu šéfovi té samé strany. Také místopředseda pro olympismus je pověstný svými kontakty k té stejné agentuře. Nu, proč nevyměnit pět barev olympijských kruhů za jednu oranžovou, když „ z toho něco kápne“?

Projekt vymyšlený lobbisty a hlavní PR agenturou oranžové strany, ovládnout sport po pádu Sazky prostřednictvím Českého olympijského výboru, jako té jediné, nejvyšší střešní organizace, se již téměř povedl.  Můžeme konstatovat, že neúměrné dotační zvýhodňování ČOV nejen ze strany MŠMT, ale i při dělení loterijních asignací, je časově shodné s nástupem nového vedení v roce 2012. Jiří Kejval při nástupu do funkce předsedy ČOV v této souvislosti prezentoval výrok, a to dne 19. 11. 2012 na UK v Praze, vybudovat ČOV jako hnutí s přímou vazbou na MŠMT.  Od té doby se také datuje raketový nárůst dotací z MŠMT do ČOV a permanentní personální propojení funkcionářů ČOV s úředníky odboru sportu na MŠMT, které přetrvává až do dnešních dní. To už nemůže být chápáno jako náhoda ani jako nepřípustný lobbing, to je jednoznačné porušení zbytků kdysi závazných pravidel a morálních zásad.


Poslední události ve sportu, zejména jejich mediální rozměr, ukazují, že boj o to, kdo bude ten jediný hlavní ve sportu a kdo bude státu radit, komu peníze dát a komu ne, neúprosně pokračuje. Protože jde o velké peníze, které se dají různě přesměrovat, můžeme očekávat, že bez obětí se to neobejde, vždyť „kdo nejde s námi, jde proti nám“.

(pas,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?