21. únor 2018    

Okamura s táborem v Letech poněkud uletěl


Latentní rasismus v české populaci existuje a není to nic nového. V jaké míře ji část populace otevřeně projevuje je už diskutabilní, protože to už je hra se zákonem o rasové nesnášenlivosti. Tedy co je na hraně a co není? Výklad toho nechme povolanějším, a právě s tím má teď problém Tomio Okamura (SPD).  Navíc i jako člen Poslanecké sněmovny. Takže se nejdříve ohlédněme v čase, kdy podobně čeřili politické vody Sládkovi republikáni. Ti měli zastoupení v Parlamentu v letech 1992 – 1998. A že s nimi bylo živo, stačí si jen vzpomenout na jejich mítinky na Václavském náměstí. Rvačky s oponenty a tvrdí bijci coby ochranka Miroslava Sládka, předsedy Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ).


Jejich otevřená xenofobie  v tehdejším v polistopadovém dění na druhé straně barikády sice zvedala varovný prst, ale víceméně se hodnotila jen jako součást politického divadla. Sládkovy projevy ve Sněmovně, spíš než pohoršení, budily všeobecné veselí. Podle toho taky dopadl a postupně zmizel v propadlišti času, kdy byla v roce 2013 strana rozpuštěna. Její obnova v roce 2016 neznamená pro veřejnost už vůbec nic.

Tomio Okamura s jeho SPD je produktem současných nálad, na hony vzdálené těm polistopadovým. Jestliže trnem v oku byli pro Miroslava Sládka především Romové, Tomio Okamura už by s tímto tématem u voličů nevystačil. Současná problematika migrační krize a s tím spojené excesy v západních zemích, včetně Skandinávie, už působily a stále působí jako účinný strašák. Takže Tomio Okamura tak mohl „tvůrčím způsobem“ tuto problematiku servírovat české veřejnosti dle libosti. Strach pak vystřídá prosbu o pomoc a zachránce by mohl být právě Tomio Okamura.


Povedlo se a tak se do Sněmovny se svou svitou dostal. Pod politickou lupou je ale tím pádem o to víc a v tom začíná lídr SPD chybovat. Jestliže špatně pracuje s fakty, jako v případě cikánského tábora v Letech, o to více musí vysvětlovat své názory a to je pouze krůček od toho, aby se do nich zapletl. Rozmotat pak to klubko sevření lze jen stěží. Další krůček vede už jen ke společenskému pranýři, ne-li přímo, obrazně řečeno, k přibití na kříž. Přesně na to, takříkajíc, dojel i Miroslav Sládek. Kdy to s Tomio Okamurou dopadne stejně, by určitě nejlépe odhadoval právě on.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?