20. říjen 2018    

Odvolávám, co jsem slíbil. Pohádka o Pyšném Zemanovi


Staří úctyhodní bardové vždy tvrdili, že stát si za svým, je ctí opravdového chlapa. Změnit názor je třeba jen tehdy, kdy jde už o život. Miloš Zeman toho času z boží vůle voličů opět sídlí na Hradě. Ve věku úctyhodného kmeta často prohlašoval, že názor nemění jenom blbec. O tom, zda jím není nebo ano, zdá se, přesvědčuje stále častěji. Sto jedna podpisů, nutných pro podporu vlády mi předložíš, milý Andreji!  To premiérovi sdělil po skončení svého projevu ve Sněmovně. Najednou těch podpisů netřeba, oznámil premiér v nesnázích, úředně v demisi. Změnu mu oznámil prezident Miloš Zeman. Tedy odvolávám, co jsem slíbil. Hlavně nám, voličům, aby to premiér zase tak lehké při tom vyjednávání neměl. Už to lehké má. Voliči předtím dali prezidentovi svůj hlas a pohádky je konec. Jako by řekl, milý Andreji, teď si v podstatě dělej, co chceš. Co si myslí volič, je mi už po těch zpropadených volbách šumafuk.


No tak dobře. Na Hradě opět máme muže, jehož názory, ať už si to uvědomuje nebo ne, hýbají s dějinami. Nelze proto ani na chvíli pochybovat, že i Miloš Zeman se bude chtít do českých dějin zapsat. Chtěl to ostatně každý prezident a ti minulí svou kapitolu už napsali. Tu lépe, tu hůře, tu třeba za cenu nevinných životů. Jindy zase za cenu, která nestojí za řeč. A národ má aspoň představu, který z nich byl větší blbec než jsme doufali, protože někteří z těch velkých mužů českých dějin své některé názory změnili právě v neprospěch národa samého. Trvá pak roky vyprostit se z toho marasmu a i dnes žijeme pod palbou nových slibů s novými potentáty. Chci být prezidentem pro dolních deset milionů, sliboval Miloš Zeman v kampani první přímé volby. Jeho hradní svita, která by měla být příkladem a dokladem prezidentových slov, ale dokladuje pravý opak. Netřeba se už zaobírat kauzami kancléře Mynáře, pseudoporadce Nejedlého a dalších postav, smějících se spolu s Milošem Zemanem.


Slibů na personální obměnu svého úřednictva v případě nejasností jsme od prezidenta taky slyšeli mnoho. Přesto zůstalo vše při starém. O to horší, když někteří politici začínají prohlašovat, že bychom si měli na  názorové veletoče pana prezidenta spíše zvykat, než se jimi zaobírat. Bude jich prý ještě hodně. Děsivé. A v čem? V názoru, který sice prezident nahlas nikdy nesdělil, ale přesto na něm, dle jeho postojů, zřejmě trvá. Že blbci kolem něho jsme my všichni a on si bude dělat a říkat, co chce. Funguje to, jinak by nám přece nemohl do našich naivních hlaviček cpát, co se mu zrovna hodí. Tudíž by potom ani nemohl být náš prezident. Že všech není? Zkuste tento názor sdělit jeho sympatizantům. Pak jste blbec jednou provždy, když ho měnit nehodláte.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?