18. listopad 2017    

Nejdříve uhlí, teď lithium. Zbývá prodat už jen korunovační klenoty


Nerostné bohatství České republiky by mělo zůstat bohatstvím Čechů, po jehož zemi tento národ chodí. Politika ale tuto logiku poněkud popírá – bohatství národa zřejmě patří jen skupině mocných. A ti na národ i na to, co mu pod zemí patří, zvysoka kašlou. Momentální pofidérní zisky mají pro tuto skupinu větší prioritu, než cena pokladu do dnů budoucích. Co máme za nerostné bohatství? Toť otázka pro školáky a jistě by odpověděli, že je to uhlí, zlato, byl to i uran, pod kopcem Měděnec je to měď a pak pivo. Že tento nejoblíbenější nápoj není nerost, ale zemědělská pěstební surovina? Správně, není. Nic na tom nemění fakt, že české věhlasné pivovary už národu taky dávno nepatří. Ani aspoň obyčejnou vodou si na zdraví už připít nemůžeme, protože ta patří, alespoň v Praze, Francouzům. Ale neodbíhejme od diskutované otázky těžby lithia, kteréhož je v podzemí ČR nejvíce v Evropě.


Ještě před několika měsíci se o tomto nerostu nemluvilo zhola nic. Ministerstvo průmyslu a obchodu, jak za současného i bývalého vedení, jednalo s jakousi australskou společností o provedení průzkumu. Tak se i stalo a nově podepsané memorandum o porozumění, tedy že s rabováním ložiska může společnost začít, se stalo zároveň i novým předvolebním klackem na ČSSD. Protože právě její sloužící ministr Havlíček memorandum podepsal. Hned se samosebou nabízí paralela s průšvihem prodeje OKD, za níž taky stála ČSSD. Oponenti tvrdí, že tato po uši zadlužená partaj se ještě před odchodem do opozice snaží získat tolik potřebné finance. Ať tak či onak, běžný občan si může zase jen povzdychnout. Je totiž lhostejno která partaj hrabe pod sebe – nerostné bohatství jednoduše mizí v takzvaném zahraničním kapitálu a po odlivu zisku v tuzemsku zanechává drobty.

Proč tedy netěží lithium některá z našich těžebních společností? Stejnou otázku si veřejně klade i prezident Miloš Zeman a zároveň si na ni odpovídá. Respektive na ni dostal odpověď. Například státní podnik Diamo se sídlem ve Stráži pod Ralskem o těžbu zmíněné suroviny údajně projevuje malý zájem. Není v tom třeba něco jiného? Zkusme se zamyslet – největší ložisko lithia v Evropě z kterého se vyrábí baterie do elektromobilů a baterie vůbec. Prostě zlatý důl na mnoho let v řádu bilionů korun. Stali bychom se takovým malým Kuvajtem, když pustíme fantazii na špacír. Politici ale rozhodli jinak – pustíme do zahraničí raději ty biliony, když z nich něco kápne. Domácí firma by zbohatla sama o sobě a to nelze připustit. Jejich daně a odvody stranické pokladny nezaplní. Tu státní určitě ano, ale strany by pak stejně utřely nos. Smlouva o prodeji cizímu vlastníkovi je už jistý kšeft a nemalé peníze z provize takříkajíc rovnou na ruku.


Jestliže jedna strana křičí něco o lumpárně strany jiné, pak je to sice v pořádku, ale není vyloučeno, že na jejím místě by se nechovala stejně. V českých, moravských a slezských krajích je vždy mnoho mudrců, kteří poukazují na chyby druhých. V podstatě je to jen zástěrka toho, že stejné chyby dělali i oni, a je pohodlné z politického závětří je na někoho „hodit“. Na to je už volič dávno zvyklý a zdá se, že si zvyká čím dál víc. Protože by se pak ani nedivil, kdyby se kdesi potajmu dražily i české korunovační klenoty jako zástava obyčejného přežití několika politických dobrodruhů. Škoda jen, že je místo nerostného bohatství nemůžeme vyvážet, mohli bychom jich poskytnout celé vlaky. Pak by Čech opravdu nevěděl co s penězi a naplnil by se slogan NE, líp už se mít nechceme.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?