26. březen 2019    

Nebušte do Soukupa! Dobří šoumeni se vracejí


Jsou dva druhy televizních ředitelů. Veřejnoprávní a šéfové komerčních stanic. První kategorie je poslušna k vládní klice, neboť každého nového šéfa veřejnoprávní stanice schvalují i politici. Tak nějak hezky z pozadí, ale schvalují. Musí to být hodný člověk a nezlobit, tudíž sloužit mocným. Navenek to televizní generalisimus samozřejmě může srdnatě popírat, ale to je jediné, co může. Takže je rád, že je rád, a je rád, že rád být může. To hoši ze soukromých stanic to mají jiné. Takové veselejší. Do šéfovských postů je určují majitelé stanic, jak jinak. Jsou to jejich peníze, takže si mohou vybírat dle libosti a logicky i dle schopností. Vůbec nejlepší je ten, který si vybere sám sebe, protože je generál i majitel v jedné osobě.


Ale nepředbíhejme – tvář ředitele České televize lze na obrazovkách spatřit jen sporadicky, neřku-li vzácně. Vyjadřuje se například jen k novému projektu, který „čétéčko“ buď kooprodukuje, rozuměj spolufinancuje. Zpravidla se jedná o umělecký počin nebo třeba charitativní projekt. Logicky vzato, pan generální ani nemá důvod blikat v našich obývácích několikrát do týdne – poslání sdělovacího prostředku veřejné služby není o něm, ale o programovém schématu. Ten buď televizní divák pochválí nebo ne. Stejný dopad to má pak na hlavu ředitele stanice. Jenomže divák jej odvolat z funkce nemůže. To zase jen politici. Pardon, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. A znovu se omlouváme za neúplnost – nad Radou zase bdí pozorné oko a ucho politiků. Vskutku nezáviděníhodný post má tento pan generální. To jednomu do řeči zrovna moc není.

Střelci na šéfovských postech z komerčních stanic mají, co se vlastní osoby týče, větší palebný prostor. Stačí si vzpomenout na Vladimíra Železného z TV NOVA. Mimořádně schopný manipulátor myšlenek, které svým věrným divákům do jejich hlaviček dodával. A nejen divákům, dokonce i majitelům stanice, až se stalo, že si ji nakonec chtěl přivlastnit. Kosa na kámen ale padla, a majitel pak trestal. Soud, výrok o vině zcizení vlastnických práv a Česko pak muselo vlastníku stanice zaplatit 11 miliard korun za způsobenou újmu. Jářku, slušné peníze, pochopitelně z kapes daňových poplatníků. Tedy nás všech. A to pan tehdejší generální ve své relaci Volejte řediteli ujišťoval, že splní divákům všechny možné i nemožné sny. Programové samozřejmě. Jeho takřečená věrohodnost dosahovala až komických rozměrů. V umělecké branži se tomuto stavu přezdívá, že se takový člověk „láskou k sobě už sám sežral“. Název polední relace si pak divák přetvořil na Dolejte řediteli, než jej Vladimír Železný raději zrušil.

Vyloženě k „sežrání“ je Jaromír Soukup z barrandovského kopečku. Stanice sice sídlí trochu jinde, ale to není podstatné. Na obrazovce tento démon bliká už z jedenácti osobně slovem provázených pořadů. Výrazem moderátor budeme teď trochu šetřit, když Jaromír Soukup nešetří sám sebe. Vlastně nikoho, koho má zrovna na mušce. Při tolika pořadech aby po svých obětech rovnou střílel z brokovnice. Což de facto taky dělá a své zbraně nechá vychladnout, jen když k němu přijde na kus řeči pan prezident. To pak majitel stanice nepšoukne vůbec z ničeho. Netřeba, knězi v kostele při kázání o zbožném životě přece taky způsobně nasloucháme. Tedy aspoň někteří. A když ne, pak rušme jen poznámkou, za kterou nás kněz může jen pochválit.


Když se pak odebere do sakristie, palba zase může v plné síle začít. A vzápětí duní, je vypuštěna kouřová clona, včetně útoků pěchoty a jezdectva, podporovaná snad i ze vzduchu, která nemilosrdně ničí vytipovaného nepřítele, dokud není rozcupován na cáry. Méně přemýšlivý divák je ze Soukupa v extázi. Sice jich trochu ubývá, ale nedivme se. Po takové porci myšlenkového atleta to odpočinek na nějakou dobu asi chce. Avšak ze Soukupova pohledu co na tom, naládovat se musí znovu a opět do boje!  Dobří šoumeni se vracejí! V etázi je pak člověk i více přemýšlivý, až si řekne, že nejlepší televizní podívaná je právě na TV Barrandov. A že to vlastně dělá dobře . S jedním komikem po celý den to zvládá na jedničku, ale je to bohužel zážitek jen na jeden den. Východisko z nouze však přece jen existuje. Poslouchejte rozhlas. Tam generální ředitelé nejsou vidět.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?