20. červen 2018    

Maturity: Buď nám hloupnou děti nebo systém školství


Titulek zralý na pár facek, řekne si možná někdo, ale pojďme se zamyslet, proč najednou tolik středoškolských studentů u maturit neuspěje. Každého druhého rodiče logicky napadne, že jeho potomek neuspěl kvůli experimentům školství, anžto každý rok si příslušná instituce vymýšlí nové nároky. Teď je to například matematika, studenty předmět zhusta neoblíbený. Není to zastání nikoho a ničeho, protože absolventy technických oborů matematika provází i po maturitě. Což je sice jiná kapitola - netechnické obory se se středoškolskou matematikou, krom schopnosti spočítat si životní náklady, už třeba vůbec nesetkávají. Takže kde je chyba? V dětech, které nám třeba hloupnou, nebo systému školství, co deformuje i samotnou pedagogickou výuku?


Začněme u instituce Cermat (Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání). Je to příspěvková organizace zřízená Ministerstvem školství, k níž se minimálně poslední čtyři roky stáčí pozornost nejen pedagogické obce. Že mnohdy nijak lichotivě se medializovalo stejnou měrou, letos je důvodem již zmíněná matematika, která skosila nejednu studentskou naději složit zkoušku dospělosti. A pro budoucí maturanty se stává strašákem číslo jedna, neboť má být v brzkém budoucnu povinným maturitním předmětem. Strašákem je i nadále Cermat – ovšem pro mnohé pedagogy, kteří se děsí dalších experimentů vzdělanosti pro budoucí generace. Protože pak v samotném zadání maturitních témat lze shledat řadu chyb. Že posléze vyvolávají pochyby o vzdělanosti samotných zadavatelů je pochopitelně nasnadě.

Jenomže Cermat je pouze jeden díl skládanky. Celá mozaika současných trablů je totiž složena systémem školství jako takovým. Je to totiž boj o každou dětskou duši, jinak ta či ona škola ekonomicky nepřežije. Neboť i ze školství se stal jistý byznys, proto je škol, jak psích blech. Jejich úroveň je další otázka, ale nezabíhejme od systému – ten současný způsobil, že podle kantorů chodí na maturitní obory pětasedmdesát procent žáků základních škol. Dříve to byla čtvrtina, tedy ti, co měli největší předpoklad středoškolské studium zvládnout. V opačném gardu se prý není co divit, že u maturity pohoří. Na vině je svým dílem i povaha dnešní doby – bez maturity či vysokoškolského diplomu jsi ztracen! Výsledek? Ztracena je sama společnost, protože se stále zřetelněji ukazuje, že bez řemesel se kola ekonomiky dříve nebo později zadrhnou.

Učňovské školství, které v minulosti bez maturity bylo samozřejmostí, se taky změnilo. Protože rovněž musí z něčeho žít a obor s maturitou byl a je v podstatě jen vábničkou pro naplnění stavu. Tedy i nutností přežití těchto škol. Výsledek? Jen další otázka - bude ten který učeň po absolutoriu spíše ouřada nebo fachman v montérkách? Zřejmě si rychle vybere – nebude jedno ani druhé. Zvolí si život v nějaké z obchodních společností, které právě těmto mladým lidem nabízejí zajímavé benefity. Jsou tvární a mají stále rodičovské zázemí, tudíž časově flexibilní. A někdejší studium jako příjemnou vzpomínku na bezstarostný život.


Když vezmeme v potaz, co se ještě donedávna dělo na samotném Ministerstvu školství, pak se ani nelze divit, že systém vypadá tak, jak vypadá. Jeden ministr střídal druhého, s nimi odcházely i různé aféry, které si nezadaly s obyčejnou kriminalitou. Způsobilost ministrů byla taky velmi diskutabilní a tak ani není divu, že se vzdělanost točí nesprávným směrem.   Respektive nevzdělanost, protože co neví student, ví internet a chytré mobily. Učitel už ani zásadní roli nehraje. Odstavte děti od těchto novodobých technických vymožeností na pouhou hodinu a budou vykřikovat jen nadávky. Nikoliv to, čím je kantor před hodinou zaujal. Nezaujal je ničím.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?