18. listopad 2017    

Málo peněz, velká starost. Hodně peněz, taky starost


Tak jak naložíme s tím přebytkem státního rozpočtu? Je historicky velký, takže na nějakou tu korunu bychom hledět nemuseli, jako by si říkala koaliční vláda. Dá se to svým způsobem i pochopit. Paradoxně lépe se totiž plánuje využití financí, když je jich nedostatek. Protože už předem známe největší priority pokrytí životních potřeb a přes další neméně důležité položky, takříkajíc, vlak nejede. Nemá totiž za co. Je-li peněz nadbytek, je najednou důležitá každá prkotina. A tak se rozhazuje, nebo se aspoň chce rozhazovat. Protože uspořených 62 milirad k tomu vyloženě vybízí. Však se už taky první hlasy ozývají.


Bude to mít premiér Sobotka s hlavním klíčníkem státní kasy Babišem zřejmě těžké, co se debaty o osudu té hromady peněz týče. Daňový poplatník, kterému zmíněné peníze vlastně patří, tak bude v konečném výsledku stejně jen, takzvaně, platící divák. A to doslova i do písmene, protože přebytek je de facto jeho odvedená daň. Což je v pořádku do chvíle, než se dozví, za co jeho daně volený politik hodlá utratit. V nejbližších dnech už to nebude tajemství, nicméně minulost  registruje skutečné „skvosty“ v otázce uvažování, jak s „uspořenou librou“ naložit.

Když pomineme fakt, že nejvíc peněz se určitě opět utratí v předvolební kampani, pak je i na místě menší ohlédnutí v čase. Byl to například expremiér Jiří Paroubek, který na svém předvolebním turné sliboval mnohem víc, než paktování se s Marťany. V tu dobu zrovna zářila rychlobruslařka Sabina Sáblíková, známá to olympionička a postrach ledové dráhy vůbec. Jiří Paroubek při rozhovoru se sportovní hvězdou slíbil, že její trénink na rybníku bude minulostí. A že poskytne prostředky na výstavbu nové haly, bratru, za několik desítek milionů. Že tomu věřil málokdo, je jiná věc. Že zmíněné miliony nakonec skončily úplně někde jinde, tomu dodnes věří každý. Třeba rozdělené na poměrné části mezi sociálně demokratické poslance, kteří tímto financovali spřátelené sportovní kluby. Rozuměj i jim oddané voliče. Říkal se tomu „předvolební dárek“ a říká se tomu i dodnes. Podobných příkladů lze dohledat ještě celá řada. Vzhledem k blížícím se volbám se dá čekat obdobná strategie, ať si každý politik říká, co chce a že taky určitě říkat bude.


Zcela určitě ale nezazní to, co ví každý druhý volič, pokud se jen nedívá do země. I tak by našel obrovské rezervy v investicích třeba do infrastruktury. Do očí bijící rozbité silnice druhých tříd, dofinancování stále nemocného zdravotnictví, školství a třeba i vědy. To vše jsou přece investice do budoucna, bez nichž se žádné budoucno konat nebude. Poradcem poslanců může být kdekterý starosta či hejtman a navíc by měli seznam potřebných bez práce a zbytečného mudrování. Jenomže opět se s největší pravděpodobností bude dít pravý opak. Znovu se dozvíme, proč co zafinancovat nešlo. Že pro nedostatek financí končí třeba další instutice pro bezprizorní děti? Od toho přece máme dětské domovy, tak šup tam s nimi. A že fungují taky s omezeným rozpočtem? Počkejte si na lepší časy! Že jsou právě teď? Zdání klame, byla to přece Babišova čísla, dá se čekat alibistická odpověď. A třeba z nově vybudovaného tenisového kurtu a aquacentra v obci pro dvě stovky obyvatel...

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?