19. listopad 2018    

Lepší už to nebude!?


Není téměř dne, aby se v médiích neobjevila zmínka, že prezident Miloš Zeman zase naštval pár lidí. A to se nemusí zrovna jednat o výbuchy emocí v souvislosti se seznamem vyznamenaných osobností. Hradní metálová akce je už za námi a za pár dní se už ani média nebudou zajímat, proč státní vyznamenání někdo měl dostat a nedostal. Budou se zajímat zase jen a jen o Miloše Zemana, který se o to nepochybně velmi rád přičiní. Až je zde podezření, že byť rád provokuje, což by si jako nejvyšší ústavní činitel vůbec neměl dovolit, že se už možná jedná o jistou diagńozu. Psychologové ji nazývají emoční labilita. Jinak řečeno, výkyvy nálad.


Inteligentní člověk, a Miloš Zeman jím bezesporu je, dovede své nálady umně skrývat. Bohorovně dovede předkládat argumenty způsobem, že zamýšlet se v tu chvíli nad jejich skutečnou podstatou, jeho tón projevu nedovolí. Pozdější analýzu, tedy pravdu či nepravdu v argumentaci, Miloš Zeman nebral, nebere a už asi nebude brát na zřetel. Sráželo by to jeho vnitřní přesvědčení, že s hlupákem se má mluvit hloupě, a chytrého přechytračit. Těch hloupějších je vždycky víc, kterýmžto názorem se netajil kdejaký politik. Když tedy prezident použije vulgarismus, hlupák nepřemýšlí nad jeho obsahem. Zná ho sám velmi dobře. Zná pak i „svého“ prezidenta a souhlasí s ním. Chytrý jeho výlevy napadne a s tím zase souhlasí prezident. Dosáhl totiž svého. Provokace v rovině jeho momentální nálady. Pak už to však není moudrý prezident, ale obyčejný ouřada ve vysoké funkci.


Tímto obloukem jsme se dostali k výše uvedenému. K diagnóze emoční labilita. Na dobrou a špatnou náladu máme samozřejmě nárok všichni. Je-li ta špatná podepřena nadějí lepšího zítřku, pak rychle pomine. Což se děje v případě zdravého člověka. Miloši Zemanovi zdraví neslouží. Bohužel. Nemůže za svůj handicap, zrovna tak jako mnoho jiných se stejným handicapem. Vidina lepšího zítřku se, ve vší úctě, proto nekoná. Z fyziognomického hlediska nezvratný fakt. Pak je v některých momentech člověku zřejmě jedno, zda je zrovna prezidentem, nebo ne. Emoční labilita se pak projevuje v různých cyklech. Především v těch nejméně vhodných momentech. Jinak řečeno, ventilace duševních pochodů, zarámovaných do zloby i třeba na sebe samého. Užívat si prezidentství v dobré zdravotní kondici se prostě nedaří. A komu že zase podal či nepodal ruku na nějaké ceremonii, je pro Miloše Zeman pouhá marginálie, byť tím porušuje příslušný společenský protokol. Že tím opět vyprovokuje mediální debaty, je rovněž pro hlavu státu asi nepodstatné. Stejně jich už bylo nepočítaně. Do konce Zemanova funkčního období ze zdi sundáme ještě několik kalendářů. Pak i jeho obraz. V tom čase budoucím se ale jedná i o nás samé.  Jaký jsme národ, takového máme prezidenta, říká se. Jde jen o to, zda nás svět i s tou naší stoletou existencí už dávno nezařadil mezi křupany.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?