20. září 2018    

Když se máme dobře, můžeme se politice smát. Nic ale netrvá věčně


Hned na úvod dlužno poznamenat, že se všichni dobře nemáme. Jsou mezi námi samoživitelky, sociální případy nikoliv z vlastní viny a lidé vůbec insolventní. Tak to bylo, je, a bude vždycky. Jenomže míru blahobytu určují výrobní a exportérské sféry, jejichž čísla jsou výlohou životní úrovně jako celku. Ta je teď podle čísel přímo skvělá. Utrácíme totiž jak o život. Mnohdy dvě auta v rodinách, vysoká zaměstnanost a dovolené strávené v cizině. Jedním slovem paráda! Jak dlouho potrvá? Prý už ten náš blahobyt kulminuje, ale kdo by se tím slovem zabýval, když jsou prázdniny v plném proudu a dálnice plné aut směřujících k mořským břehům? Stejné je to i na vzdušných trasách, létáme za zábavou, svět se zase o něco zmenšil.


Úvodem byla snaha naznačit, jak moc nás při tom všem radostném plánování dalších zítřků ruší slovo politika. Dá se směle říct, že vůbec. Protože zdravá bankovní konta dělá zdravá ekonomika a nikoliv politici. Tím méně Andrej Babiš a jeho hesla o tom, že zítra bude ještě lépe. Nebude. Žádné zítra nebude. Protože žijeme dneškem a občasné nesouhlasné mručení, co se politiky týče, zaniká ve veřejném nezájmu dřív, než protestující zase dojdou domů. Že jsou jich už desetitisíce? Čísla nic neznamenají, protože i demonstranti teď někde tráví dovolenou a jen v Doksech na Mácháči to asi nebude. Konec konců každého věc do chvíle, než se na tom Mácháči zase budeme setkávat jako kdysi. Nejlevnější dovolená, co může být. Hvězda ekonomiky přestala padat směrem vzhůru, teď je někde u podlahy svých možností. A s ní i politici, kteří se chvástali, jak jim to jde s těmi elektronickými evidencemi tržeb, daňovou disciplínou a vůbec exportem hezkých slibů, co všechno a komu všemu to prospěje. Najednou je všechno jinak – méně práce, více nezaměstnaných a více skandálů, protože politici jsou také lidi. Tím méně trpělivosti nad tím jen mávnout rukou. Koukejte už něco dělat, mám do penze pět let a nikdo mě nechce! Nebo: Mám do penze dvacet let a hypotéku velkou jako můj dům! A zrovna tak velké nebezpečí krachu firmy, které jsem předešlé roky věnoval!


Až tehdy si pak uvědomíme, že „legrace“ kolem Čapího hnízda a postesků opozice nad morální vyspělostí současného kabinetu najednou dozrála do podoby, které jsme se předtím jen posmívali. Ale dobře nám tak - měla o to víc děsit ve chvíli, kdy jsme se měli dobře. To se ještě dalo lecos zachránit, protože ekonomika svou setrvačností chránila nejen naše vklady. Teď už nemůže a proto v tu chvíli dojde na politiky. Následně i na to, čeho se už teď Andrej Babiš bojí. Dobře ví, že tehdy jen „kecal a nemakal.“ Makal jen na tom, aby si u lidí v době konjuktury pro své zájmy vybudoval důvěru. Protože jen lidé s plným žaludkem jinému sytému uvěří potom cokoliv. S progresí ekonomiky budou blednout i barvy hnutí ANO. Jenomže to už úplně každý bude vědět, že zítra bude zase jenom o dost hůře. Protože tato vláda na jedno Babišovo použití ve skutečnosti nic neumí a umět ani nemůže.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?