21. květen 2018    

Když pomník mrtvého, je zároveň i pomníkem živého


Dvě stě let od narození Karla Marxe. Ikona soudruhů napříč východní Evropou. Tento německý filosof vymudroval proslulý Komunistický manifest a Kapitál, který nedokončil. Však to pamětníci znají ze školních dob. Nuda a zívačka. Žáci myšlenkami někde na stráni či u mičudy na hřišti. Nebo aspoň mrkali na školníkovic Aničku. Její táta, sice trochu alkoholik, avšak poněkud neupraveným zjevem Marxovi podobný. Zejména když se několik měsíců neholil a nestříhal. Tehdejší živý vzor toho, jak něčí nezřízený život své okolí rozhodně nenudí.


Ale k věci. Pamětník, když rozum bral, doufal, že se s podobnými jmény bude setkávat jen jako s relikvií minulosti, které se s ulehčením může už jenom zasmát. Zda to tehdejší myslitel myslel s tou rovností všech v rovině čehokoliv, už je v podstatě jedno. Komunisté si jeho výklad vyložili po svém a taky podle toho s každým nakládali. Jak, to se v listopadu 1989 vyjevilo v plné síle, když soudruzi museli od válu. Tolik minulost, avšak nikoliv, jak se zdá, úplně minulá. A to zrovna v době kapitalistického soutěžení o co největší kapitál a je jedno, zda to chce jedinec nebo vláda. Protože pod tou rouškou drancování světových zásob přírodního bohatství a z toho vzniklých válek se marxismus opět zjevuje. Nesmysl to není, neboť někteří jedinci k tomu po pádu komunismu ve východním bloku jen nenašli odvahu. Teď už ano. Souznění s Marxem zaznělo ze směru, kde by to nikdo nečekal. A to z Bruselu, kde se sbíhají všechny nitky života na starém kontinentu. A taky pikle, jak se vzájemně obírat o hmotné statky. Pikle kují ti, které nikdo nevolil. Třeba o tom se Marxovi ani nezdálo.

Takže opět k věci. Jean-Claude Juncker, předseda Evropského parlamentu. Kdo by čekal, že to bude právě on, kdo odhalí Marxovi pomník? Nový pomník, žádný kus starého šutru z depozitáře. Je tedy marxista? Když se k tomu uvolil, tak asi ano. Pak se jich v Bruselu zřejmě najde mnohem víc. Tím pádem lze lépe porozumět i tomu, proč je pro ně politika začleňování migrantů do zemí Evropy tak důležitá. V Komunistickém manifestu si totiž Karel Marx nezadal s likvidací všeho nepohodlného, co by se příčilo nadvládě jedné strany. Není nutno vysvětlovat, že bruselská administrativa jen zvolila modernější metodu – přesídlit jinou kulturu do té stávající. Vyspělé a zároveň odbojné. A v množství, která dříve či později tu evropskou potře. Ruku v ruce s malou vzdělaností a rizikem revolty rovnajícímu se nule.


Kdo ale bude nadále vytvářet hospodářské bohatství, vzniklé z evropské kultury, se už neřeší. Teď je dobře, a co bude potom, se uvidí. Jen idea a její praktiky musí zůstat stejné. Proto je pomník Karla Marxe pro Junckera starým symbolem nové budoucnosti. Je-li takový člověk u pomníku mrtvého, pak je mrtvý zároveň pomníkem toho živého. Jean-Claude Juncker už nyní tím symbolem obav a nejistoty zaručeně je.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?