26. srpen 2016    

Jsme za frajery. Úča zase dostala co proto!


Každá střední škola má svého kantora, který je buď obávaným krotitelem dravé školní zvěře nebo naopak – terčem vtípků nedospělců, kteří se už cítí být pány světa. Bylo to, je a bude, co budou střední školy existovat. Jenomže samotnou existenci té které alma mater provází i generace, jejíž chuť vynikat nad ostatními, graduje spolu s celkovým vývojem společnosti. Tedy permanentní nabídkou agrese. A právě současná společnost, která sama o sobě bojuje o ekonomické přežití, vytváří rodiny, jejichž výchovný aspekt na potomstvo se omezuje na výši kapesného. Sice paušální pohled, nicméně jinak by se nezrodila v hlavách pubescentů zrůdná myšlenka udělat si ze svého kantora mazlíčka na týrání. Prostě „zábavné“ snižování lidské důstojnosti. Tak, jak se stalo na průmyslovce v Malešicích. Studenti rozumu mdlého byli ve třídě sice jen tři, což stačilo k tomu, aby škola nyní přemýšlela o tom, jak člence profesorského sboru vypravit alespoň důstojný pohřeb.


Popisovat způsoby řádění třech zabedněnců si nezadá s lacinou senzací – reklamu jim prostě dělat netřeba. Větší ponor do týrané učitelské duše by si spíše zasluhovala sama oběť. Což je samozřejmě parketa pro psychology a psychiatry, kdyby jim, dlužno podotknout, na to učitelka dala více času. Její smrt byla bohužel rychlejší. A teď co s tím – logická otázka jak pro vedení malešické průmyslovky, tak pro rodiče zmíněných třech rádoby hrdinů, kteří v domnění, že svými excesy baví celé školní auditorium, své primitivní nápady vygradovali do tragédie. Teď jistě mlčí, dívají se do země a přejí si, aby celé to mediální divadlo co nejrychleji vyšumělo. Hlavně, že je ze školy nevyhodili. Podmínku za to všechno ustojí, o tom není pochyb. I kdyby ne, kdo si po čase vzpomene? Kantorka prý byla stejně tak trochu na hlavu. Takový je možný kalkul těch, kteří jsou v průšvihu s polovičním trestem.

Světská spravedlnost ale pamatuje i jiné případy školní šikany – respektive kdy učitel jistou dobu snášel určitá příkoří, protože musel. Škola totiž žije s výší sponzorských darů a bohužel, ti darebáci, kteří kantora trápí, jsou synové těch nejbohatších. To jsou upozornění nejednoho ředitele školy, kdy kantor pak svěsí hlavu a přemýšlí, zda do dalšího vyučování nebude lepší přijít rovnou v nehořlavém obleku. Není to příměr obecnosti, ale konkrétní případ, kdy žáci jistého učiliště v Jihlavě poskytující i maturitní zkoušku, svého času házeli na kantora zapálené papíry. Trpělivost má své meze a kantor začal jednat. Ti nejdivočejší prostě dostali po hubě. Jaký to mělo následek, není těžké uhádnout. Kantor musel ze školy odejít, protože výchovný a vzdělávací proces současného školství nic takového nedovoluje. Kdyby dovoloval, situace na školách by třeba byla jiná. Statut kantora posílil koncem dvacátých let - nastartovaná industrializace potřebovala vzdělané lidi. Učitelé na všech stupních škol proto měli veškeré pravomoci, jak si udržet kázeň, autoritu a hlavně tradici toho, co společnosti sami dali. I tehdy ale seděli ve školních lavicích zlobiví a bohatí prominenti, o tom není sporu. Ve srovnání s dnešními agresory však působili opravdu nevinně. Dát učiteli pěstí? Tehdy by takový student za svou nepředloženost zničil i svou rodinu, bez ohledu na majetkové poměry. Ne nadarmo na to svého času vzpomínal architekt a český urbanista Václav Hilský. Jak řekl, kantor byl bůh a ten, kdo to nechtěl pochopit, byl blbec. A bez ohledu na intelektuální zázemí. Proto ze školy raději odejdi.


Postavení učitele začalo být upozaděno už záhy po listopadovém cinkání klíčů. Novodobí ministři školství spíše řešili, zda zachovat ruštinu, než se zabývat úrovní a budoucími potřebami české dřevní kapitalistické společnosti. Partajní čachry, povolební dohody a bůhvíjaké novely ve školství nakonec způsobily, že studovat pedagogiku je ekonomický propadák na dlouhá léta. Ze škol proto odcházeli a odcházejí kantoři, kteří kvůli nízkému příjmu ani nemohou založit rodinu. Že by se tu a tam dočkali zvýšení platu o stovku nebo dvě, není zrovna přesvědčivý argument. Ať tak či onak, současná česká školní mládež je svým dílem hýčkána dobou. Nemusí si nic pamatovat, vše je přece na internetu. A to málo, co se musí do druhého dne naučit, se nějak zvládne. To všechno mezitím je vlastně zábava. Jak někdy končí, ví teď nejlépe i průmyslovka v Malešicích.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Mají propuštění horníci z Mostecka dostat kompenzaci od státu, tak jako propuštění z OKD?