19. listopad 2018    

Jak velký by musel být výtah pro nepozvané na Hrad?


Musel by být hodně velký. I když, podle prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, moc velký ne. Řeč je o významných hostech, (ne)pozvaných na oslavu kulatého výročí vzniku samostatného Československa. Opět se brodíme diskuzemi, co to zase Miloš Zeman vyvádí. Tábor odpůrců hlavy státu versus prezident.


Sto let samostatnosti národa českého i slovenského ve všech jeho podobách generuje nálady, na jejichž vrcholu je vždy politik. Tedy osoba, zdroj sympatií a nenávisti. Za sto let jich lze jmenovat celou řadu, a srovnání dneška s minulostí zase vyvolává další emoce. Což není nic jiného než podobenství toho, co jsme v uplynulých  desetiletích vytvářeli, aktuálně vytváříme a hodláme vytvářet. Tedy životy své vlastní, logicky ovlivněné politikou a jejími protagonisty. Vzhlížíme s úctou jen k některým a to do omrzení. Ohlížíme se za nimi s jistou nostaligií, a ženeme před sebou  pomyslným karabáčem ty, kteří si úctu nezaslouží. Proto vznikají dva tábory, z nichž jeden je vždy arbitrem proklínaného.

Jinak to není ani v případě nejvyššího ústavního činitele, prezidenta Miloše Zemana, který v tomto úspěšně zastiňuje veškeré své předchůdce. Oslava vzniku republiky je tak znovu Zemanovou příležitostí, jak buď dokázat svou státnickou velikost, nebo být jen typem obyčejného chasníka, dozorujícího nad výběrem svatebních hostů. Jeden nebo druhý způsob je pak obrazem člověka, kterého jsme si zvolili. Je pak ve skutečnosti obrazem nás všech.


Povaha Miloše Zemana se už nezmění, protože musela být vždycky taková. Egocentrik a mstitel. Lhostejno v jakékoliv funkci. Nepotlačí v sobě pocit, že nadstranickost je z povahy prezidentské funkce základním postojem velkého státníka. Jedná naopak – když není po jeho, nerozpakuje riskovat třeba i vládní krizi. Ego silnější negativního dopadu. Jen nebýt pouhým kladečem věnců, ale stálým hráčem ve vysoké hře. A v té hře si vybrat toho, kdo prezidentově sluchu lahodí a vyřadit ty, jejichž slova uchu nelahodí. Tím se řady kritiků jen zvětšují a Ovčáčkův příměr s výtahem začíná silně pokulhávat. Už se totiž ani moc nejedná o výtah, ale Hrad by měl vzít konečně na vědomí, že by kritici obsadili už celý vlak.  

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?