26. březen 2019    

Jak by asi chutnal Babiš? Nizozemci snědli svého premiéra


Psal se rok 1672, poslední dny Johana de Witta. Nizozemský premiér, který dovedl mistrně manipulovat lidmi. Prostě uměl lhát a podvádět, až jeho přílišné sebevědomí v nedostižnosti světské spravedlnosti přerostlo ve vlastní zkázu. Napomohla k tomu změna politické situace, kdy se odvěcí nepřátelé Anglie a Francie stali spojenci. Zlost Nizozemců se obrátila proti nenáviděnému premiérovi, jehož bratr zradil milovaného Viléma Oranžského, který se do země vrátil a později se stal i anglickým králem. Oba muže pak rozlícený dav vláčel ulicemi a jejich mrtvoly pověsil za nohy. Přivolaný řezník pak těla naporcoval a rozdával po kouskách zájemcům. Tolik historie.


Nelze si dělat iluze, že by něco podobného potkalo i Andreje Babiše. Středověk je minulostí, osud předsedy českého kabinetu je stále ve hvězdách. Lze si pouze představovat, že lidské maso, dle dostupných informací, je prý výrazně nasládlé. Popisovali tuto nepříliš vábnou stravu například přeživší ztroskotanci uruguayjského ragbyového týmu. Jejich letadlo se v roce 1972 zřítilo v Andách. V horách pak čekali na záchranu, hlad je později donutil jíst maso zemřelých kamarádů. To jen pro ilustraci, co všechno je člověk schopen nejen pro přežití udělat.


Jak dobře víme, politická opozice grilovala Andreje Babiše na půdě Sněmovny, když se rozhodovalo o možném pádu vlády. Sice předem prohraný boj, neúprosná matematika počtu sympatizantů premiéra rozhodla předem. Nicméně národ dostal mírou vrchovatou nevoli opozice, zrovna tak i její schopnost přijít s alternativou v případě opačného výsledku. Nic z toho se veřejnost nedozvěděla, protože ani nemohla. Žádná alternativa na stole nebyla. Tak aspoň ostrostřelba do slaměného panáka, jímž premiér pomyslně otáčel, aby si mohli vystřelit úplně všichni. Pak se šlo domů a vládne se dál. Dny ale ubíhají a premiér stárne. Dávno překročil šedesátku a myslet si, že jeho maso by bylo sousto pro labužníky, se zřejmě nesetká s úspěchem. Ani někdejší Babicovy recepty, kdy z tkaničky u bot uvařil i špagety, by pravděpodobně gurmány nenalákaly. Nechme proto premiéra jeho vlastnímu osudu. Ten se beztak neptá, zda se ten či onen konec na pozemské pouti někomu líbí, nebo ne. Politický konec je ale něco jiného. Ptát se na to bude premiér voličů. Do roku 2021 mají čas na rozmyšlenou. Do té doby nechť si raději dopřejí jinou flákotu.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)



Hlasovali byste pro povinnou volební účast?