20. červen 2018    

Hamáčkův kůň Poche. Kdysi zchromlý, dnes opět na startu


Absence osobností u sociálních demokratů se jednou plně projeví. Až ta doba přijde, kamarádšoft s kýmkoliv pak taky. Tento názor svého času vyjevil někdejší ministr vnitra František Bublan. Jako by tento politik v barvách ČSSD, který si rozměr lidské slušnosti i důstojnosti zachoval až do své rezignace na poslanecký mandát, tušil, že jeho slova jednou dojdou naplnění. Ta doba je tady a v plné nahotě odkrývá i boj sociálních demokratů o místo na slunci. Použij vše, co ti pomůže k vítězství, neohlížej se za těmi, kdo tě za to proklínají. Tak se zase nad válečnými plány zamýšlel Napolenon Bonaparte. Sociální demokraté do sněmovních voleb nenabídli žádné personální osvěžení, po volbách už tak činí.


Kamarádšof s kýmkoliv se tedy projevuje a na scénu vchází Miroslav Poche, pochopitelně sociální demokrat. Jak sám říká, má s předsedou partaje Janem Hamáčkem velmi, ale opravdu velmi dobré vztahy. Kde byl Poche do té doby? V závětří kvůli skandálu se skrytými penězi posílané do stranické pokladny přes nastrčené stranické kolegy. Hamáček tedy používá vše, co by mu pomohlo k vítězství ve vyjednávání s Andrejem Babišem o možném podílu na moci.

Miroslav Poche, svého času jeden z lídrů pražské komunální politiky, se prý dovede v životě otáčet. Proč ne, člověk by přece měl mít své cíle. Být eroposlancem v Bruselu není zrovna špatná vidina toho, jak se z domácí scény uklidit jinam. Avšak i zde jednou každému mandát skončí a tak změna politických poměrů na domácí půdě zrodila i novou možnost uplatnění. Co bylo to bylo, teď bych chtěl být ministrem zahraničí. Právě o tomto postu Miroslav Poche uvažuje. Klidně může, souzní s ním přece Jan Hamáček. Názory některých jiných politiků včetně prezidenta Zemana, jsou teď nepodstatné a budou, když se Hamáček s Babišem dohodnou. Protože by bylo už opravdu hodně přes čáru, kdyby prezident nesouhlasil s kýmkoliv v personálním obsazení a celá vyjednávací peripetie by se tak táhla nanovo. Tohle Miroslav Poche určitě dobře ví. Z kdysi zchromlého koně stává se tak natěšený hřebec.

Nicméně někteří čeští europoslanci, jak se zdá, někdy načichnou tamním odérem neomylnosti a vypouštějí je do světa. Nebo minimálně přejímají myšlenku toho, která je pro Brusel výhodná. V poslední době to předvedl francouzský prezident Macron - má představu o bonusech vyplácení Bruselem přímo obcím, které přijmou migranty. Záruka, že si pak migranti nepůjdou dál svou cestou je, že právě dotovaná obec jim bude dávky vyplácet. Vše je založeno na dobrovolnosti obcí i států a tato myšlenka se Miroslavu Pochemu zamlouvá. Tedy možnost i pro naše obce, jak si asi vylepšit stav obecní pokladny a řešit v místě i kulturní odlišnost, často provázenou i minimální vzdělaností.


Jak taková dobrovolnost vypadá? Podle informovaných zdrojů zpočátku hodně peněz z Bruselu, hodně migrantů k tomu a postupně stále menší toky příjmů, až ustanou docela. S migranty si pak poraďte... Tohle už na domácí scéně od Miroslava Poche nezazní. Ani nemůže, chce-li být ministrem zahraničí. To jen aby se vědělo, že Jan Hamáček má teď jiné starosti, od kterých mu mají pomoci noví nominanti. Hnutí ANO s Babišem v čele si může mnout ruce. Není těžké si domyslet proč.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?