23. červenec 2018    

Důvěra či nedůvěra Sněmovny Babišově vládě neznamená pro národ vůbec nic


Jak dopadlo včerejší rozhodování dolní komory Parlamentu ČR je už známo, emoce možná ještě proudí hlavami těch, kteří za ni stále nechápavě drží. Buď jak buď, stalo se. Je zde ale jeden podstatný rozdíl ve slově důvěra. Obsah slova je zřejmý, pro úplnost lze dodat, že s konáním někoho jiní souhlasí. Kdo jsou ale ti jiní? V tomto případě politici, volení národem a zároveň později zatracovaní svými voliči v tom, jak pro národ konají. Kde jinde než ve Sněmovně, kde politici v roli zákonodárců rozhodují o našich životech. Tedy svým veřejným vystupováním pak národu dokazují, zda volil správně nebo naopak.


Důvěra národa ve Sněmovnu je už drahně let poměrně nízká. Spektrum osobností i stran dalo často o sobě vědě v negativním slova smyslu. Zkorumpovaní jedinci přivádění a odvádění v poutech, lhaní bez mrknutí oka, a tak by se dalo pokračovat v dlouhé řadě excesů polistopadové politiky. Včerejší obraz o hlasování důvěře vládě byl a ještě zůstane jedním z těchto obrazů – z řečnického místa hřímal trestně stíhaný premiér o snaze dovést národ k blahobytu. To už právě národ slyšel za dobu své stoleté existence tolikrát, že by určité fráze mohl opakovat, kdykoliv si vzpomene. Za více jak osm měsíců neexistence vlády se národ dočkal netušených personálních eskapád. Tudíž i názorových veletočů šéfa českého kabinetu. Může proto národ věřit někomu, kdo s tím nemá nejmenší problém? Co tedy do budoucna mohou znamenat včerejší sliby z úst toho, kdo pro své účely klidně přísahá na smrt svých dětí a bůhví koho ještě? Neznamenají samozřejmě vůbec nic než prázdnotu, která pro změnu bude spolehlivě pokračovat.


Důvěra vládě proto neznamená nic, pouze legitimizaci panoptika lidí, kteří po volbách zcela zradili přání voličů toužících po změně. Politické obchody, dodatky a tajné dohody včetně jakési tolerační listiny, jsou dokladem opovržení obyčejným člověkem, kdy jen mocenské zájmy spojují někdejší politické rivaly. Může mít tato vláda důvěru národa, který už při jejím zrodu viděl nechutnosti v boji o prebendy, aby pak s úsměvem předstoupila před prezidenta a přebírala poté klíče od ministerstev? Aby stejný prezident obratem přebíral rezignaci jmenovaných ministrů, kteří morálně i profesně selhali dřív, než si je kdo vůbec stačil zapamatovat?  

Nová vláda je složena jak z lidí, tak i z politických stran. Netřeba je vyjmenovávat, je třeba především zdůraznit, že co se koaliční pevnosti týče, nelze na ni vsadit ani ošoupaný pětihaléř. Protože právě v politice platí pravidlo, že co nedrželo předtím, žádný slepenec dlouho stejně neudrží.  

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?