13. prosinec 2018    

Dozvuky minulosti i přítomnost Alojze Lorence na univerzitní půdě


Vždycky, když dostane slovo některý z prominentů totalitní doby, strhnou se vášně. Druhdy oprávněné, druhdy už zbytečné. Jedním z arci velkých prominentů je i někdejší generál Státní bezpečnosti (STB) Alois Lorenc. Dnes na vejminku, tehdy člověk, který velel všem přičinlivým pochopům komunistického režimu. Rozuměj bezpečnostnímu aparátu, co měnil osudy lidí. Samosebou že vždy k horšímu. Protože ideologické souznění vrstev obyvatelstva bylo tehdy hlavním úkolem tohoto aparátu. Že se ne vždy dařilo, mohou doložit oponenti. Proto taky odvetou byly těžké represe, jaké jen Lorencova STB byla schopna vymyslet.


Že si o tom s vysokoškolskými studenty zmíněný generál ve výslužbě nepřišel popovídat. muselo být každému předem jasné. Nebyl by to ani Alojz Lorenc, kdyby neměl v zásobě jiné dobové zážitky, než ti, kteří z vůle STB trávili čas ve vězeňských celách. Že doba reálného socialismu, tedy fantasmagorie prvního řádu, byla kapitolou národa tetelícího se štěstím, bylo hlavním tématem diskuze, do které osazenstvo Karlovy univerzity vtáhl. Ne vše bylo špatné! Žádný strach z terorismu, hranice hlídalo bedlivé oko Pohraniční stráže, práci měl každý a musel ji mít, fungovaly školy a školky bez rozdílu barvy kůže. I máslo bylo levnější. Prostě ráj. Negativa? Ano, taky byla! V létě sucho, v zimě hodně sněhu! S tím se musela vláda taky vypořádat, zrovna jako ta dnešní.

A tak to šlo pořád dokola, studenti v podstatě mlčeli, žádné tvrdé dotazy s odvoláním se na potlačovanou svobodu slova nepadly. Divit se tomu? Možná ano, možná ne. V posluchárně seděla už jiná generace. S jinými plány do budoucna, minulost je minulost. Že se může vrátit? Určitě ne v té podobě, jakou ji znali pamětníci. Svobodu čehokoliv lze potlačit dávno jinými způsoby, aniž by se za to zavíralo. Doba totiž vygenerovala mnohem sofistikovanější finesy, a je na mladé generaci, jak se s nimi vypořádá.


Celá ta Lorencova estráda na akademické půdě může být jen připomínkou toho, že neuvěřitelné důvody vedoucí ke ztrátě svobody, je pro dnešní mládež špatná fraška. Takže se zasmějeme nějakému starci v hodnosti emeritního zločince se zrovna tak humorným příjimením, jako měla filmová postava v komedii Na samotě u lesa. Taky v ní osciloval nějaký pan Lorenc, pil jeden lahváč za druhým a postavil hodně rodinných domů. Nehoupat! Nebo: To kolečko neuvezete! velel ze svého invalidního vozíku. Generál Lorenc se může taky zase smát. Nám všem. Dívá se, jak si na pomyslném kolečku teď hezky do kopečka vezeme vlastní minulost. A klidně nechť nám vysílením zkolabujou plíce.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?