19. listopad 2018    

Čistota a transparentnost v podání Jiřího Kejvala



Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les… Báseň českého klasika Josef Václava Sládka popisuje naši krajinou jako průzračně čistou. Stejně jako vystupuje předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval a udílí rady a ponaučení, jak se kdo má ve sportovním prostředí chovat. To, že zapomněl, jak se významně přiživil na stavbě Sazka arény (díky které trvá krize financování českého sportu již více než deset let), lze pochopit, je to již nějaká doba, ve Vltavě proteklo mnoho vody, na které Kejvalovo veslaři natrénovali nespočet hodin.


Mezitím se stal Jiří Kejval předsedou Českého olympijského výboru (ČOV) a začal se chovat transparentně. Vystoupil z dceřiné společnosti Česká olympijská, a.s. Jestliže se domníváte, že tato firma má za úkol shánět sponzory pro naše olympioniky, nepletete se. Na panelu sponzorů se vyjímají úspěšné firmy jako Škoda auto, T-mobile, Sazka, Plzeňský Prazdroj, Česká spořitelna, nebo státní společnosti ČEZ, ČEPS a podobně. Lze tedy předpokládat, že díky aktivitám České olympijské se topí olympionici v penězích. Jenže ouha. Při pohledu do rozpočtu ČOV nenajde na straně příjmů kolonku Česká olympijská. Sportovci jsou tedy během olympijských her nuceni se vzdát svých vlastních sponzorů, díky kterým se mohou celý olympijský cyklus připravovat na vrchol své kariéry, ale příjem a kompenzaci nedostanou. Ano, ČOV poskytuje příspěvek sportovcům, jenže se jedná o státní dotační prostředky ze strany Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Tudíž sponzorské peníze končí někde v aktivitách společnosti, bez zásadní kontroly sportovního prostředí. Zřejmě je ve sportu peněz dost, když tento fakt sportovním svazům nevadí.



Další kapitolou je rezignace ČOV na jím dané závazky. Každý účastník olympijských her (sportovec i člen realizačního týmu) musí podepsat smlouvu s ČOV, jež mimo jiné obnáší i sankce, včetně vyloučení z her, při porušení olympijské charty. Sem patří i propagace vlastních partnerů. V té samé smlouvě se ČOV zavazuje odměnit úspěšné sportovce a členy realizačního týmu za zisk olympijských medailí. Výši odměn si stanovuje ČOV sám a schvaluje ji plénum ČOV. Když po posledních hrách došlo na lámání chleba, požaduje tyto prostředky po státu, resp. ministerstvu. Tomu se sice zželelo úspěšných sportovců a vyplatilo jim mimořádnou odměnu, členové realizačních týmu však ostrouhali. ČOV dělá mrtvého brouka, zřejmě nepovažuje uzavřenou smlouvu za závaznou. Olympijským slibem přeci nezarmoutíš, Desatero také neplatí, olympismus je přísně ateistický… Je to ponaučení pro sportovce, že napříště si mohou chodit v oblečení jakékoliv značky, propagovat jakoukoliv banku či hazardní společnost, protože když je normální smlouvu nedodržet z jedné strany, proč by to nemělo být z druhé. To už ale není tak křišťálově čisté, jak se vypravuje Jiří Kejval v poslední době.   

(pas,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?