20. červen 2018    

Chceme vládu s důvěrou? Jiné vlády ji měly a taky zbyla jen pachuť


Mediální vody momentálně čeří návrat Radmily Kleslové do veřejného života v Praze 10. Tedy zatím v podobě kandidátky ve zmíněném pražském obvodu. Nadmíru zdatná lobbistka a školená harcovnice ve službách STB. Kvalifikace pro realizaci politiky Andreje Babiše a...Nač pokračovat, když se všechno už o této dámě zmiňovalo tisíckrát? O to vlastně ani nejde, záleží jen na voličích, jak v komunálních volbách rozhodnou. To zatím jako voliči můžeme sami, ale vyslovit důvěru vládě už nikoliv. Na to mandát nemáme a mít nebudeme. Co mít budeme vždycky, jsou politici. S důvěrou i bez ní.


Vzpomeňme proto na vlády s důvěrou. A s důvěrou se lze obrátit i na jejich historii, která už zase tolik důvěry nebudí. Takřka žádnou, když se v těch vládách mnozí politici tak nehezky vyznamenali. Například v aféře z roku 1996 zvané Zemanův kufřík. Její aktéři byli premiér Miloš Zeman a Jan Ruml, coby ministr vnitra. Zeman obvinil Rumla z toho, že chce proměnit Česko v policejní stát. Kompro proti Rumlovi měl mít Zeman v kufříku. Neměl tam nic než bezcenné materiály. Se jménem Zeman se pojí i další kauzy – Bamberská aféra, Kauza Olovo, aféra Štiřín, aféra D47, Kauza Brady, kauza Kyrgystán.

Za premiérování Václava Klause to nebylo jiné. Aféra financování ODS, neblaze proslulá jako financování strany mrtvými dárci (Lajos Bácz a Radjiv M. Sinha) z roku 1997. Dále kuponová privatizace, která stvořila Viktora Koženého. Blahoslaveného premiérem Klausem než Kožený zmizel i s ukradenými miliardami v zahraničí. To vše za první vlády Václava Klause. Byla i druhá. Taky s důvěrou. A skončila kvůli finančním čachrům v demisi.

Premiér Topolánek musel na důvěru Sněmovny čekat poměrně dlouho. Nakonec ji dostal a pak dostal i co proto. Za Toskánskou aféru, kdy se s jinými českými politiky na tajňačku vydal do italského Monte Angentaria. Ve vládě Mirka Topolánka byli i takoví političtí skandalisté, jako například ministr dopravy Aleš Řebíček. Ze své funkce musel kvůli mnoha nevyjasněným výběrovým řízením odejít. Topolánkovi na důvěře nepřidal ani tanec kolem nákupu obrněných transportérů Pandur. Jeho pravá ruka Marek Dalík za pokus o získání úplatku od dodavatele nakonec skončil ve vězení.

Premiér Petr Nečas se svou vládou s důvěrou byla v podstatě smutná postava novodobých českých dějin. Že parta ODS vyprodukovala takové šíbry, jako například exprimátora Pavla Béma nebo Martina Kocourka, není objevná informace. Ten první se podepsal na nefunkční kartě Opencard, druhý zase obohatil český slovník. „Odklonil“ miliony korun na účet své matky před svou manželkou, s kterou se zrovna rozváděl. Proč ta odbočka od Petra Nečase? Taky mu právě krachovalo manželství, kdy situaci s řízením státu dovedl až k policejní razii na Úřadu vády. Dodnes se jeho druhá žena Jana, za svobodna Nagyová, zpovídá u soudu kvůli mnohým „pozornostem“ z řad kmotrů nejen v dresu ODS. Pád Nečasovy vlády pak na sebe nenechal dlouho čekat. I po tak dlouhé době vyplouvají na povrch další podezření, jako například aktuálně na Jaromíra Drábka, v Nečasově vládě ve funkci ministra práce a sociálních věcí. Je obviněn z dotačního podvodu, který se týká Fondu dalšího vzdělávání spadajícího pod ministerstvo.


Což by pro ilustraci asi stačilo, takže kauza Čapí hnízdo s hlavním protagonistou Andrejem Babišem je „pouze“ další kousek skládanky morální vyspělosti jedinců i celých vlád, kterým voliči dali ve volbách důvěru. Jak vidno, je úplně jedno, zda se Sněmovna vyjádří tak či onak. Protože politici jako by volili nás, voliče, kteří jsou pak v roli statistů, co se občas sejdou na náměstích, kde vykřikují svou nespokojenost. Už i na to si politici zvykli. A jsou poměrně klidní. Z takového mraku totiž už dávno neprší.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?