17. srpen 2018    

České politice chybí Viktor Čistič


Film Brutální Nikita zřejmě viděl kde kdo. Takže i jeho nejpopulárnější postavu Viktora Čističe, zabijáka v podání francouzského herce Jeana Reno. Odklidit „závadovou osobu“ uměl rychle a hlavně tiše. Tolik film. V politice se děje to samé. I v té české. Jenomže „závadové osoby“ nemají pachuť lumpů, ale mnohdy úspěšných lidí či firem. Roli Čističe si tak přivlastňují ti, kteří politiku opanovali a uvažují ve svých intencích. Tedy v hranicích toho, co nebo kdo by jim v jejich vlastním konání mohlo tvořit překážky. Nejen to – proč si například úspěšný subjekt rovnou nepřivlastnit? Zvyklostí z předchozího podnikatelského života, kde platí pouze jedno pravidlo – větší bere! - se v politice oprostit jen tak nelze. Nebo lépe řečeno, vůbec nechce. Což je ale negativní dopad na současnou celou českou politiku, která by spíše potřebovala Viktora Čističe jiného druhu. Prostě člověka, který by už tomu znovu vzkříšenému Klondajku učinil přítrž.


Zhrubli jsme, zhloupli jsme a když se zrovna nestaráme jen o sebe, pak už o nic. Protože mnozí z nás notně rezignovali v naději na změnu společenského klimatu. Tedy atmosféry, která by nastartovala vědomí člověka, že nad ním je někdo, jehož morální profil a zásady jsou natolik pevné, že veškeré pokusy politických dobrodruhů urvat si hlavně něco pro sebe, skončí nezdarem. Občan je dosud každodenním svědkem opaku – například zničené firmy pod pečlivým dohledem ministerstva financí v podobě zajišťovacích příkazů. Pouhé podezření, že by nemusely platit daň, ministerstvu stačilo, aby se vytipované firmy vzápětí staly minulostí. Jak prosté. A jak drahé! Pro stát, tedy pro nás všechny. Soud rozhodl, že postup ministerstva byla v důsledku lumpárna. Za miliardy uniklých výdělků, potažmo neodvedených daní. A právě kvůli nim se ministerstvo tak hezky činilo, když Všeci kradnú! Bude ale rébus vyhledat toho, kdo za tento malér může. „Všeci“ přičinlivé ouředníky totiž chrání zákon o státní službě.

Ten správný Viktor Čistič by měl v očistě české politiky asi hodně práce. Jedinec, který si za každou cenu chce usurpovat moc a kvůli tomu do politiky šel, už snad ani nečinil z popudu množení svých hmotných statků. Neukojitelné ego a cílevědomost jsou vlastnosti některých osob, kterým je vždy a všechno pořád málo. Což je svým způsobem porucha osobnosti, ale budiž, když z toho aspoň někdo může mít prospěch. Jenomže nemá. Proklamace o současné vynikající kondici české ekonomiky není nikdy zásluha vlády, ale makáčů ve firmách, kde se skutečné hodnoty tvoří. Vyvážejí je do světa a ten naše produkty chce. Zisk z toho má bezpracně především stát. Politik, který jen bloumá chodbami sněmovny a vysvětluje, proč se to či ono nemůže hnout z místa, je pouhá neproduktivní figurka. Ovšem za nepoměřitelně větší odměnu, než má chlápek v třísměnném provozu.


Neukojitelné ego progresívních jedinců chce ještě něco – mít co největší povědomost o možnostech jiných lidí. Tím pádem si utvořit další způsob, jak jim vládnout. Tím je třeba pokus ministerstva financí o takzvaný „majetkový striptýz.“ Všichni zastupitelé, starostové a jejich zástupci by měli dát na odiv veškeré své hmotné zázemí. Národ tak bude vědět o jejich financích úplně všechno. Tudíž i o rodinných poměrech. Člověk za výlohou by to byl. Stejně jako exhibicionisté v reality- show. Odpověď ministerstvo už dostává. Strčte si tam tenhle nápad za klobouk a přijďte si města a obce řídit samo. Tudíž se vy svlékněte do naha.

Z toho všeho plyne, že morální fundament, na kterém se stavěla politika po vzniku samostatného Československa, zmizel spolu s T.G. Masarykem. Dodnes se odvoláváme k jeho odkazu a klaníme se u jeho hrobu. Nespočet ulic a náměstí nese jeho jméno. Zrovna tak jako jiných osobností, u kterých zpochybňovat morální kredit, jednoduše nelze. Za jejich života by se Viktor Čistič asi docela nudil. Na personální úklid ve stylu třídění zrna od plev by si v současnosti už musel přizvat brigádníky.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?