20. září 2018    

Česká tradiční osmička


Netřeba moc připomínat roky konce demokracie v tehdejším Československu. Končily osmičkou a to magické číslo máme v letopočtu zase. A opět hřmí a politickou oblohu křižují blesky. Ozvěna hromů coby nespokojené části veřejnosti s tím, co se v té naší politice děje. Dva dny po demonstracích proti zvolení Zdeňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu práce policajtů jako ozvěna dunění hromů v jedenácti městech je ještě slyšet. Samosebu že utichne, ale bude to ticho před novou bouří?


Kde kdo by na to nyní chtěl znát odpověď, ale neznají ji zřejmě ani sami politici. Začíná v tom být poněkud zmatek – pokaždé, když se veřejnost naštve a burácí na náměstích, se musí situace v politice přehodnotit. Což znamená narychlo vymyslet novou strategii, tentokrát bez záruky, že se lidé znovu nenaštvou. Jenomže bolestí české veřejnosti vždy bylo, je a zřejmě ještě dlouho bude, že ve chvíli nespokojenosti s politikou se vždy rozděluje na tři tábory. Tedy na ty, kdož veřejně vyjadřují svou nevoli, pak na odpůrce demonstrantů a zastánce aktuální polictcké linie, a na lidi, kteří se o politiku vůbec nezajímají. Kterých je v daný okamžik více, je důležité zejména pro politiky – ze síly odporu lze poměrně úspěšně odhadnout i možné důsledky. Těch zhruba třicet tisíc lidí na pondělních demonstracích zase není masa, která by naháněla strach. Je to ale naopak počet měst, které se k hlasitému odporu v Praze připojily – jedenáct měst je už solidní základna na přípravu vysoce třaskavé směsi. A koho jiného se politici bojím než masivních veřejných protestů, jako například listopadové události v roce 1989? Paralelu v tom ale nehledejme – tehdy společnost toužila po osobní svobodě a možnosti uplatnění svých schopností. Nyní se zase bijeme za to, aby svoboda jiných nebyla zneužívána novou privilegovanou vrstvou, mající plná ústa demokracie, přičemž se ale sama chová jinak. Na úkor veřejnosti samozřejmě.


Co je ale mnohem horší, že demokratické strany jsou v současnosti v opozici a nikoliv na politickém výsluní. Někdejší voliči tradičních stran ne a ne se k nim vracet. Protože zklamání z pravicových uskupení po všech těch aférách bylo obrovské. Nový politický subjekt k sobě šikovnou marketingovou strategií přitáhl řadu pravicových i levicových voličů. Ty řady nijak zatím neřídnou, zato strategie některých nových politických subjektů dohořela hned po jejich zvolení do sněmovny. Dál se neděje nic, jen kritizují, ale plán na obnovu žádný. Což je vůbec největší problém současné  české politiky. Byť bylo na náměstích v pondělních protestech docela živo, slepá ulička české politiky je ale paradoxně zase o kousek delší.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?