26. březen 2019    

Buď youtuber a na fotrovy kecy kašli


„Je to doma nuda, ti povim, kámo. Fotr jen mluví o politice a máma zase o fotrovi, že kudy chodí, mluví jen o politice. Chtěl jsem se třeba s našima bavit o ségře, kterou nechal její kluk a máma se jen zmohla na to, že je ségra asi blbá. Páč ten kluk se zdál bejt docela fajn. Ségra si teď dává trávu a smrdí. A o mě se nebaví nikdo.“ Tolik z nechtěného odposlechu v pražské veřejné dopravě, zvané socka. Nešlo to jinak, tramvaj z I.P. Pavlova na Karlovo náměstí jako vždy nařachaná lidmi až po strop. Po chvilce pauzy rozpravy dvou postpuberťáků se k mým uším prodral dovětek jednoho z nich. „Tak buď youtuber a budou tě žrát všichni.“


No vida. Kdo jsou vlastně youtubeři? Mladí lidé, prezentující se na sociálních sítích. Ve všech možných situacích a podobách. To je přece známá věc. Starší ročníky, a teď nemám na mysli seniory v parku u hejna holubů, už ale rozlišují zábavu od nebezpečí. Protože si, takříkajíc, nabili hubu. Kdo neví, co je například parkurový sport, nechť mrkne na youtube. Dorostenec překonávající překážky téměř v letu, asi něco jako opice lemur v korunách stromů. Že se to musí umět, o tom žádná a kdo to umí, pak klobouk dolů. Stačí malá chyba a dole je ten borec ve zlomku sekundy. Někdy pořádně dolámaný, jako dorostenec mého souseda. Na toho jsem si v té tramvaji vzpomněl velmi rychle. Šest šroubů v holenní kosti, zlomenina krčku a do konce života poskakovat jen zimou třeba na autobusové zastávce. Taky ten chlapec na youtubu slavil úspěchy a dnes po něm žádná z těch upištěných školaček ani neštěkne.


Nemoralizuji, závidím ohebnost těla mladíků, i tu beztarostnost mamánků, kteří roupama neví, co ještě praštěnějšího, coby youtubeři, vymyslet. Jedno je ale vskutku alarmující, pokud si člověk dá práci se nad tím hlouběji zamyslet. Odmítám kritiku, že kdo nic neumí, je youtuberem. Tato veřejná prezentace je součástí dnešní doby. Mládež přímo formuje. Do všech možných či nemožných pitomin, které jim technické vymoženosti umožňují. Třeba i tu smrt v přímém přenosu. V určitém věku nelze od dítěte chtít střízlivý úsudek nad možnými důsledky. Dítě miluje rizika, zrovna jako je vyhledávaly minulé generace. Alarmující je nezájem rodičů o děti a jejich volném čase. Můj soused ho má na svého synka nyní poměrně hodně. Chodit bude ten chlapec po svých taky za hodně dlouho. Přitom stačilo si s ním promluvit, že parkurový sport je i sázka o život. Nepromluvil. Teď už víte proč.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?