13. prosinec 2018    

Babišův džbán na dotace. Už se ucho trhá?


Právní služba Evropské komise si významně pod vousy pobrukuje, že dotace pro Agrofert jsou asi pěkné šméčko. Česko-slovenský koumák Andrej Babiš a donedávna majitel zmíněné společnosti prý porušuje unijní pravidla. Střet zájmů se tomu říká. I v Bruselu. A právě tam se z počátečního pobrukování s podezřením na šméčko stává hlasitý projev nespokojenosti početného úřednického molochu.


Ve hře jsou tím pádem zhruba dvě miliardy korun, které do Agrofertu letos natekly. Marný křik premiéra Babiše, že mu firma nepatří, neboť je ve svěřeneckém fondu, tudíž v majetku jiných lidí. To je sice pravda, ale nikde není psáno, že když někomu svěřím dítě na hlídání, že mi v tu chvíli nepatří a svěřenec si s ním může dělat, co chce. To by asi špatně dopadl. Těžko proto uvěřit tomu, že právě svěřenecký fond se tak pouze sám svědomitě stará o přísun dotačních polibků. Tím by Andrej Babiš jen dokazoval, že jsou i jiní koumáci, kteří možná předčí i jeho a právě jeho že by to nechávalo chladným? Nabízí se tak pouze jediné vysvětlení. Papír snese všechno, já, Andrej Babiš, rozhodně ne. Proto si budu Agrofert řídit na tajňačku a tak to bude nejlepší.

No, asi není. Protože čeho je moc, toho je příliš a vysvětlování podstaty tohoto lidového rčení, je určitě zbytečné. Ne tak pro Andreje Babiše. Opět používá obvyklou obranu – je to proti mně kampaň europoslanců, chtějí se chtějí před volbami zviditelnit. Těžko uvěřit tomu, že by se právní služba Evropské komise skládala z českých zástupců. Není v ní ani jeden. Jsou v té službě úředníci se studeným smyslem pro strohou účetní matematiku. Má dáti, dal. A taky, kdo by měl v případě šlendriánu, něco vracet. Sečteno podtrženo, český premiér má problém.


Pozorný občan si pomalu a jistě dává dohromady obraz toho, že Babišův rozmach nejen v politice je podpořen i jeho schopností přesvědčovat davy. Strhávat je na svou stranu s nutností nadále působit lidsky a hlavně se smutnýma psíma očima. Jde mu to skvěle, to se musí uznat. Miliardář, který stále nemá dost, je člověk, kterého vlastní ego nakonec udusí. To řekl Willy Messerschmitt, známý letecký konstruktér a boháč v době Třetí říše. Touto historickou odbočkou si lze vybavit určité memento, jak šité na míru začátku konce Al Caponeho. Americký symbol mafie počátku 20. století, který inkasoval miliony, aby pak skončil ve vězení kvůli nezaplaceným daním. V podstatě lhostejno, co dobrého či špatného dělal, nebo nedělal předtím. Právní služba Evropské komise, zcela nezávislá na bohatství a vlivu českého premiéra, může být pro Andreje Babiše jeho labutí písní. Problém je ale v tom, kdo bude v případě vracení dotací finančně víc krvácet. Zda jen Agrofert, nebo Česká republika. V druhém případě sáhnou do kapsy všichni daňoví poplatníci. I ti Babišovi. Jeho smutné oči tak zase budou mít co vysvětlovat.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?