20. říjen 2018    

Babča Wajtyngerová na Hrad!


Nejdříve kdo to byla babča Wajtyngerová. Obyčejná pavlačová klepna z pražského předválečného Žižkova. Byla častým hostem novinářského klubu  U Kapslovny, kde zásobovala tehdejší žurnalisty „zaručenými zprávami“ z dění v metropoli. Tu viděla Oldřicha Nového, jak si vede domů Adinu Mandlovou, tu zase jinou exponovanou osobnost při jiné činnosti, která nekorespondovala s jeho výsostným společenským postavením. Suma sumárum, nic se z toho použít nedalo, protože na klepy se v tehdejší žurnalistice moc nehrálo. Přesto si dotyčná sympaťačka aspoň vysloužila nějaký ten pišingr k čaji nebo kávě. Obyčejné milosrdenství a úcta ke stáří, chcete-li. A taky jedno okřídlené synonymum pro pomluvu: „kecáš, jak stará Wajtyngerová“.


Novodobá žurnalistika klepy přímo miluje a rodí se, jak hejno much. Na výběr je toho hodně, protože o kom se nepíše, jako by nebyl. Sice to tak bylo vždycky, ale tady pozor! V historii žurnalistiky nenajdete jedinou hereckou osobnost, která by kontaktovala novináře kvůli tomu, že si právě koupila hezké přiléhavé tričko a jak jí na objemném hrudníku sluší. Nebo že právě jde k zubaři a raději má připravené smuteční parte. Z hereckého života nenabízí nic moc, protože ani nic moc zájem o její práci. Tolik obecně a teď raději konkrétně.

Nutno si už myslet, že přímá volba prezidenta, ať už dopadla jakkoliv, svou druhou podobou spíše připomíná reality-show. Náběh k tomu máme už z nedávné minulosti. Stačí si vzpomenout na naše hokejové hrdiny z olympiády v japonském Naganu. Dominik Hašek na Hrad! Trenér Hlinka na Hrad! Jaromír Jágr na Hrad! Prezidentských kandidátů v srdci národa hned několik. Doba pokročila, tehdejší hrdiny pokryl prach. Máme ovšem nové. Například ekonomku Markétu Šichtařovou, jako zcela aktuální medializovanou osobnost. Taky už se ozývají hlasy Markéta na Hrad! Národ jako by se těšil na novou přímou volbu, když ta poslední ještě ani pořádně neodezněla. Nutno podotknout, že výše uvedeným osobnostem nijak neupírám, ani nesnižuji jejich společenskou prestiž a rovnou poznamenávám, že oproti nim jsem si vědom své bezvýznamnosti, avšak tím zase nesnižuji to, čemu říkám láska k žurnalistice. Protože se v ní pohybuji drahně let, mám proto právo ji vidět optikou své každodenní práce. Proto zcela výjimečně v tomto případě nepoužiju svou obvyklou autorskou zkratku a podepisuji se svým plným jménem.


Optika národa je však živena společenským postavením té které osobnosti a jejím pohybem na mediální scéně. Když si odmyslíme jistou náklonnost osobností k exhibicionismu, máme potom před sebou člověka, kterého bychom měli hodnotit podle jeho skutečných schopností. Jsou bezpochyby veliké, ale v politice je mohou uplanit jen málo. V ní platí zcela jiná pravidla, které může strávit buď jedinec se silným žaludkem nebo obyčejný hlupák, který měl ve volbách štěstí. Podle toho taky naše politika taky vypadá a ti jedinci, kteří ještě kromě prebend dovedou používat i mozek, alespoň zadržují politiku před propastí. Takže další možní kandiáti na úřad nejvyššího velitele všeho českého nechť si užívají mediální zájem a národ svého dočasného oblíbence. O ničem jiném už ta reality-show bohužel není.

(Petr Štrompf, ucho24.cz,foto:mp)


Hlasovali byste pro povinnou volební účast?