20. červen 2018    

Averze umělců vůči politikům je v pořádku. Není ale její forma


Ochraptělé řvaní Českého lva na filmové a televizní tvůrce už naštěstí doznělo, protože z celé té někdejší slávy stala se politická agitka. Nutno ale upozornit, že tím není snížena snaha tvůrců představit co nejlepší dílo. Taky se stalo a nejlíbivější byla po zásluze oceněna. Aspoň důkaz toho, že v celé té tvůrčí bídě posledního desetiletí vznikla zase nějaká ta koukatelná. Jenomže politika se dotýká nejen veřejnoprávní televize, tedy obrazovky, z které do oka diváka bliká i poplatek koncesionáře. Proč platit povinný desátek, když se na mě řítí názory lidí, kteří mě nezajímají? To je ale otázka těch, co se na televizi zase tak často nedívají a pak žasnou. Především nad formou, která si mnohdy nezadá se čtyřkovými hospodami a zbytečně tak ubírá na glancu těch, kteří svou práci jinak dobře umějí.


Vysvětlení, proč je člověk občasný televizní divák, je prosté – buď nemá čas, nebo ani zájem, protože doba internetu nabízí mnohé alternativní a mnohdy atraktivnější pokoukáníčko. Veřejnoprávní prostředek, coby každodenní host v našich obývácích, je vnímán nejvíc v době voleb a nebo když má třeba prezident něco novoročního na srdci. Občasný divák ČT pak dostává i pořádnou sodu – kritiku těch, kteří s kritikou někoho nesouhlasí. A navíc jsou nazýváni....Buďme ale slušní a použijme v rámci novinářské etiky pouze názor režiséra Jiřího Hřebejka – prý hluboce pohrdá voliči Miloše Zemana. Přidávají se další zvučná umělecká jména se svými názory, a proč ne, když na to mají právo. Dnešní divák je ale jiný než před a těsně po sametovém listopadu s nesametovými důsledky. Politika ho až tak už nezajímá a když ano, drží se těch, jejichž jména zná, protože je to pohodlnější, když už k těm volbám vůbec jde. Proto je na Hradě Miloš Zeman, proto jsou soudruzi stále ve hře, proto jejich politika plodí nové strany a politiky, kteří tou hrou zamíchají a vše začíná odznovu.


Proklamace umělců, že bychom si demokracii neměli nechat zničit někým, kdo myslí jen na sebe, je sice taky v pořádku, ale nedá se uplatňovat v době blahobytu, jak je zase proklamováno politiky.  Ano, je to špatně, když se hází flinta do žita, ale souběh okolností doby současné, byť jsou podobné dobá minulým, jsou si nepodobné v tom, že jeden politik stahuje do bahna druhého. A to tím, že vzájemná závislost na výkonu moci je něco jako siamská dvojčata. Společné orgány držely je při životě. Jeden bez druhého znamenal jejich konec. V politice je finále o to rychlejší, zvláště když jedno z dvojčat začíná být z toho prvního „maličko nervózní“. První signál toho, že konec v nedohlednu zřejmě není. Petice Pět vět – ruce pryč od České televize vznikla tak trochu zbytečně.

(pšt,ucho24.cz,foto:mp)
Hlasovali byste pro povinnou volební účast?