19. listopad 2018    

Afghánistán, země pro zbraně a vraždění zaslíbená


Zmiňovat se o dalším padlém českém vojáku je asi zbytečné, všichni víme, že se tak v Afghánistánu opět stalo. Tedy další rakev s českou vlajkou, která bude dopravená na domovskou půdu. K očím rodičů padlého, k rodině a příbuzným, prostě k nám všem. O zraněných  spolubojovnících ani nemluvě. Jenomže se zase hodně mluví. Samé fráze jsou to. Že říct nic jiného v tu chvíli ani nejde? Jistě, že ano. Třeba to, že jsme ve skutečnosti s Afghánistánem ve válce. A že další mrtví ještě určitě budou. Chlápek v turbanu se středověkým myšlením považuje všechny cizí armády za své nepřátele. Tudíž i země, odkud pocházejí. Zastřelí člověka, vymění zásobník a jde se modlit. Za mrtvého ale určitě ne. Děkuje tomu svému Alláhovi, že se strefil. Ve své zemi, pro zbraně a vraždění zaslíbené.


A nyní k těm frázím. Politici samozřejmě nevynechají tuto příležitost. Slova o hrdinech a vlastenectví, boj za obranu demokracie...Zkuste to cpát do hlavy pozůstalým. Za chvíli vás asi něčím vezmou po hlavě. Ano, jejich syn, a třeba už i otec rodiny byl voják, dobrovolně se do zahraniční mise přihlásil. Musel i počítat s možností návratu v cínové rakvi. Jistě to tak i vnímal, protože o ničem jiném zahraniční mise ani nejsou.

Chvíle pravdy ale nastala. Voják už není synem, otcem rodiny. Je pouze fotkou na stole s černou pásku napříč. Takže co v tu chvíli říct? Nic, než že nám je to líto. A že se stát o pozůstalé postará. Protože v době předešlých prvních padlých byly emoce veřejnosti ještě vypjaté, rodinám dobrodinci přispěly poměrně vysokou částkou v řádu milionů. Pak se stane, co se stane. Dobrodinci budou ubývat, jak padlí budou přibývat. Bojují přece za stát, za nás všechny. Takže, co? Platíme armádu z našich daní. Nechť stát tedy platí pozůstalým. Adekvátní částkou, aby dobročinnost směřovala jinam.


Co je to adekvátní částka? Život člověka se přece penězi poměřit nedá. Náklady na život pozůstalých, najmě na budoucnost jejich malých dětí, se už spočítat dají.  Sice jsou ty peníze taky z našich daní, ale to se dá pochopit.  Že ministr obrany kvůli další armádní oběti nyní prožívá nejtěžší   funkční období? To už za pár dní emočně pomine, pane ministře. Takže tyto pocity by vysoký státní úředník neměl vůbec vyslovit. Měl by mít na paměti nejen matku padlého. Ta se ze ztráty syna už nevzpamatuje nikdy. Ministr by místo fňukání měl znovu tvrdě zdůraznit: Stát se o vás postará. A fráze si předem raději strčit za klobouk.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?