19. listopad 2018    

Afghánistán: Třináct českých pomníčků, které nesmí zapadat prachem


Předem nutno upozornit, že ohlédnutí za současnou smrtí tří českých vojáků na patrole v oblasti Bagrám v Afghánistánu není morální apel chytrolína, který možná držel v ruce jen prak. Není to ani kritika o účelnosti našich zahraničních misí nejen ve zmíněné zemi plné kamení a odvěkých válek. Je to pozastavení nad tím, proč tamní různé etnikum války samo o sobě snad miluje. A taky nad tím, jakou má český voják v případě smrti svou cenu.


Krom jiných etnických nehod započala krveprolití i mocenská politika bývalého Sovětského svazu. V sedmdesátých letech chtěla udržet u moci komunistickou vládu, která ale byla trnem v oku mudžáhedínům. Válka skončila nezdarem sovětského impéria a musela se ze země odporoučet. Islamisté zvedli hlavy a pak bojovali mezi sebou s nově vzniklým hnutím Tálibán. A opět boj o moc, který už se přelil i za hranice Afghánistánu. Tmářství a středověk, to je jeden z mnoha faktorů, které začalo ohrožovat celý novodobý kulturní svět. Ten vyslal do země svá vojska a rovněž nevyhrává. Jen počítá oběti a astronomické částky vynaložené na zbrojení. Tolik obecná znalost. Jenomže oběti už počítá i naše armáda. Třináct českých pomníčků a zrovna tolik smutných rodin.

Vinit z jejich smrti politiky, kteří rozhodují o zahraničních misích, je nesmysl. Válka má vždy své oběti, a voják s tím musí počítat. Nehledě na to, že účast v zahraničních misích je dobrovolná. Jenomže tento fakt nikdy nezmírní bolest pozůstalých. Právě v tom by ale měli politici vzít pořádně za provaz. Víc pak bolí jiný fakt – následné dobrovolné finanční sbírky pro rodiny obětí. A to nejen pro zabité vojáky. Umírají přece policisté i hasiči. Jako by stát svým malým dílem odškodnění považoval smrt vojáka za vyřízenou. Zdravý rozum trpí o to víc, když se otec, matka, manželka, bratr či sestra oběti každodenně dozvídá o vyhozených miliardách oknem vinou špatných politických rozhodnutí. Nebo kvůli obyčejné zlodějně mocných. Koho vlastně ochraňoval náš syn, otec a vůbec člověk ve vojenské uniformě na zahraniční misi? Přece i toho politika! Právě proto by pomníčky obětí neměly zapadat prachem!


Bude to ale zase jen politik, který se bude dohadovat, zda místo obětí vyšle jiné muže do zemí konfliktu s vědomím, že opět mohou zemřít rukou nevypočitatelného primitiva? Dohaduje se zároveň i o výši odškodného, aby soudného občana ani nenapadlo sahat do vlastní kapsy jen kvůli lidské spoluúčasti na tragédii, která zanechává za sebou nejen sirotky? To není laciný patetismus, ale apel na ty, kteří se teď budou u rakví tří vojáků předhánět právě v patetismu, vzletných slovech o jejich statečnosti a potřebí chránit demokracii. Tedy klidné a bezpečné žití nás všech. Jen slova o patřičném odškodnění pozůstalých zcela jistě nezazní. To jediné sice životy obětem nevrátí, ale zajistit jejich dětem ne zrovna levnou cestu k vlastní budoucnosti by mělo být samozřejmostí. Zrovna tak jako bezproblémové zvyšování platů našich u rakví smutných mocných.


(pšt,ucho24.cz,foto:mp)

Hlasovali byste pro povinnou volební účast?